Akademie hrůzy IV.

15. srpna 2013 v 9:26 | Hikari - san |  Akademie hrůzy
Přednastaveno






Je dvanáct hodin v noci, já ležím v posteli a spánek se mi stále vyhýbá obloukem. Nejsem příliš zvyklá spát jinde, než doma, v New Orleans. A už vůbec ne v jiném státě. Hranice Louisiany jsem sedmnáct let prakticky neopustila. Samanthu už slyším tiše pochrupovat. Přemýšlím nad tím, že holka jako ona si tady určitě zvykla rychle a mám strach, že já to nedokážu. Ani nevím, kolik let tady mě vlastně čeká. Pak mě napadne jedna věc, která by mi mohla pomoct rychleji usnout. Sahám do zásuvky nočního stolku, kde už mám vybalené a srovnané věci a vytahuju peněženku. Moc peněz v ní není, jen nějaké drobné. Moje kapesné se po té nehodě rapidně zmenšilo a to peněžně nehodnotnější, co se teď v peněžence nachází, je nejspíš můj řidičák. Ale pro mě je nejdůležitější fotka, kterou mám zasunutou v jedné z mnoha kapes. Z pod polštáře vytahuju telefon, abych si na ni mohla posvítit. Jsem na ní já a Elliot v době, kdy bylo všechno ještě relativně v pořádku. Smějeme se a máme na sobě stejná trička oblíbené skupiny. Prstem přejedu přes jeho tvář na papíře. Ani jsme se nerozloučili. Zavírám oči a přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby tady mohl být se mnou. S ním bych nejspíš všechny ty tmavé studeně stěny viděla barevné…



,,Hej, vstávej. Slyšíš, vstávej! Nevím, jak dlouho jsi byla zvyklá spát doma, ale tady nás chtěj utahat, takže se připrav na brzké vstávání a to i o víkendech!'' Sam se mnou klepe a snaží se mě probudit. Sama už je oblečená, v tom stejném, v čem jsme se včera seznámily. Jen v hlavě má bílou čelenku, tu včera neměla. Vyletím, jako by hořelo.

,,Zaspala jsem?!''

,,Ne, jen jevím, jak dlouho ti bude trvat příprava. Ale věř mi, tady se není pro koho fintit.''

Zatímco se dávám do kupy, Samantha na mě trpělivě čeká a já jsem za to vděčná. Rozhodně bych se na snídani nechtěla pustit mezi všechny ty lidi sama.

,,Kdo je tohle? Vypadá dobře…'' Otočím se a vidím, že si prohlíží fotku s Elliotem, kterou jsem včera nejspíš odložila na noční stolek, když mě konečně zastihlo spaní. Nejdřív ve mně trochu hrkne, ale od původního záměru vyrvat jí fotku z rukou odstoupím, přeci jen si nemůžu hrát na slečnu tajemnou až donekonečna.

,,To je můj bratr Elliot. Nevlastní bratr.''

,,To se máš. Vypadáte tady šťastně. Já žádný sourozence nemám, ani vlastní, ani nevlastní. Teď už je to ale stejně jedno, domů se nikdy nevrátím.''

,,Odkud jsi?''

,,Cleveland, Tennessee. Nesnášela jsem to tam. Teda, tady to není o moc lepší, ale víš jak.'' Hořce se zasměje. ,,A co ty, prozradíš mi, odkud jsi?''

,,Já jsem z Louisiany, z New Orleans.''

,,Páni, tak s tím ses asi těžko loučila, co? To je jiná liga, než tenhle zapadákov.''

Chvíli po našem rozvoru se vydáváme na snídani. Tousty. Hezky voní, ale jsou trochu chudé, jeden plátek šunky, jeden sýra a to je všechno. U stolu se tentokrát scházíme jen já, Sam, Taylor a Angela. Když se rozhlížím po Chrisovi, čistě ze zvědavosti, vidím ho sedět s jeho bratrem u stolu v rohu místnosti, přímo před očima jednoho z hlídačů.

,,Musí tam sedět kvůli tomu, co se stalo včera?'' Optám se Angely, protože ta mi vždycky ochotně odpovídá na dotazy.

,,Jo, ale jenom Seth. Chris tam s ním je nejspíš kvůli tomu, aby jejich sourozeneckej vztah nešel už úplně do kytek. Nemusí se, víš.'' Pokývám hlavou a pustím se do toustu.

,,Během dne si k okýnku můžeš dojít pro svačinu. Není to většinou bůhvíco, ale potom to vypadá, že se tady o nás hezky starají.'' Poučí mě Taylor, který už má svou snídani skoro v sobě. Najednou se jídelnou rozlehne hlášení, zřejmě ředitelky Landermanové.

,,Mimořádně dnes se skupina C místo běžného ranního vyučování sejde ve společenské místnosti.''

Já jsem skupina C. Ředitelka se o tom zmiňovala, když jsme včera vyřizovaly to papírování. Ještě jsem pořádně nepochopila, podle čeho to tady dělí, ale rozhoduju se, že se na to zeptám později. Podívám se na spolusedící u stolu, jestli je někdo z nich také skupina C a k mému nadšení se zvedá Angela.

,,Jenn, já jsem taky skupina C, půjdu s tebou.'' Obě odnášíme tác na jeden z odkládacích stojanů. Právě od něj odchází vysoký hnědovlasý kluk. Když mě míjí, shlédne na mě mrazivým pohledem. A já si uvědomuju… že ho znám!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ryuu L ^^ Ryuu L ^^ | Web | 18. srpna 2013 v 21:53 | Reagovat

haah :3 tvoje poviedky ma vždy tak upokoja :3 som vďačná za tvoju tvorbu ♥ ^_^
tiež som zvedavá či sa niekedy v poviedke objaví aj jej bráško elliot O.O.. mohla by to byť vcelku zaujímavá postava do poviedky :3

2 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 22. srpna 2013 v 11:38 | Reagovat

Hmmmmm :3 jaké zaujímavé :3333 teším sa na dalšiu kapitolu :3

3 Jitřenka Jitřenka | Web | 23. srpna 2013 v 12:38 | Reagovat

Ú!:3 To je boží!Už aby byl další díl.:)

4 Lairai Lairai | 26. srpna 2013 v 22:34 | Reagovat

Je to úžasné ^^ Proč jsem si to nepřečetla dřív O.o Mno každopádně,skvělá kapitola ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama