Dávno po smrti 2/XV.

1. července 2013 v 10:19 | Hikari - san |  Dávno po smrti 2.
Konečně jsem to dosmolila :D Tak hezké počteníčko, už se blížíme k závěru :)



,,Já nevím, Aarone, prostě to tam leželo!'' Nemohla jsem to zvládnout sama. Ze hřbitova jsem utíkala za Aaronem, ačkoliv jsem věděla, že tím riskuju.
,,Sakra! Teď budeme mít na programu z mrtvých vstání nebo co?'' Rozčileně si zajel rukama do vlasů.
,,Proč to říkáš takhle?''
,,Protože jsem chtěl mít normální život a normální vztah s tebou! Ale ne, duchové a nějaký černí pomatenci z podsvětí se nám budou pořád plést do cesty, nikdy to neskončí!''
,,Myslela jsem, že s Andrem jste už dávno zakopali válečnou sekeru! Myslela jsem, že jste spolu dokázali normálně existovat! Pomohl jsi mu přece…?''
,,Nepomáhal jsem jemu, chtěl jsem zachránit tebe.''
,,On se nevrátí, vím to jistě, takže se můžeš přestat vztekat,'' už mi pomalu docházela trpělivost, ,, ale netuším, co, k čertu, znamená tohle.'' Oči mi znovu padli na ty čtyři slova.
,,Promiň… chovám se jako idiot. Možná, že se nevrátí, ale pořád má spojení se světem. Slyší tě. Nás. To, co se tady děje. Možná s tím jen nemůže nic dělat.''
,,Možná.'' Ale naše možná nás vůbec neposunulo dál.


Chodit do školy mi v tomhle období připadalo obzvlášť zbytečné. Proč přece řešit nějaké učení, když se vás venku pokouší… zabít? Zneškodnit? Už ani nevím. Nejhorší byli moje záchvaty bolestí, třeba rukou, nebo hlavy, věděla jsem, že to způsobuje proměna. O přestávku jsem se raději šla se svým obědem, který se skládal z jogurtu a lžičky, zavřít na záchod, kde jsem měla klid a nemusela jsem se dívat na to, jak si všichni užívají života. Ani jsem se nezamykala. Po chvíli jsem zaslechla hlasy a otevření vstupních dveří. Naprosto instinktivně jsem zvedla nohy, aby nebylo poznat, že kabinka je obsazená.
,,No, občas se chová divně… A říká divné věci, myslíš, že mě podvádí nebo… něco takovýho?'' Ale to je přece hlas Liz, ne? S kým, proboha, řeší svůj milostný život?
,,Myslím, že to ne… kluci se chovaj divně, znáš přece tu knížku Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, ne?'' No to snad… Sheryl Scottová? Naše přihlouplá spolužačka. Nemohla jsem uvěřit, že se s ní Liz baví, obzvlášť o věcech, které vždycky rozebírala jenom se mnou. I když, já jsem kamarádka na nic, jenom jí lžu, tak se asi nemůžu divit, že mě nahrazuje zrovna Sher. Takže Liz konečně přišla na to, že Thomas není takový, jak si ho představovala. Samozřejmě, že se baví o něm.
Cizí rozhovory se neposlouchají.
Sakra! Co to je? Jako by se mi do hlavy nabouraly myšlenky někoho jiného. Eriena! Je to jeho hlas, to co zní v mé hlavě!
Cizí rozhovory se neposlouchají.
Zacpala jsem si uši, ačkoliv jsem tím ničemu nepomohla. Akorát mi kovová lžička vypadla z rukou a s cinkotem dopadla na kachličky.
,,Někdo tu je, pojď, jdeme pryč.'' Ozvalo se zvenku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naomi Naomi | Web | 2. července 2013 v 10:44 | Reagovat

OOj ,to je boží povídka :33 už se nemůžu dočkat, jak to skončí

2 Ryuu L Ryuu L | Web | 2. července 2013 v 17:24 | Reagovat

wow ♥
táto poviedka sa tu čím ďalej tým rýchlejšie zobrazuje, za čo som velmi rada ♥ *_* a dokonca mi to dnes zlepšilo náladu, takže :)
strašne moc ti ďakujem, hikari-chan ♥

3 Danyla Danyla | Web | 3. července 2013 v 15:16 | Reagovat

Juuuj ja sa už neviem dočkať ďalšieho dielu!!! Krásna časť! :)

4 Danyla Danyla | Web | 4. července 2013 v 13:09 | Reagovat

Ahoj k tej mojej spoločnej poviedke... Ten obrázok mi skús poslať na môj e-mail
DanylaRakuzi@azet.sk :)

5 Naoyi Temná Upíří Princezna Strange Naoyi Temná Upíří Princezna Strange | Web | 4. července 2013 v 16:40 | Reagovat

nice ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama