Akademie hrůzy II.

27. července 2013 v 9:00 | Hikari - san |  Akademie hrůzy





Když otevírám dveře do svého nového pokoje, mám smíšené pocity. Na jednu stranu je mi apaticky jedno, jak bude vypadat, na druhou stranu mám ale sevřené srdce a půlky - nechci žít v nějaké kobce. Doma jsem měla krásný pokoj, rodiče mi ho dovolili zařídit, jak jsem chtěla. Nechali mi úplně volnou ruku. Jenže to bylo předtím. Nadechuju se a konečně pohlédnu před sebe. Pokoj není velký, ale pohodlně se sem vejdou dvě průměrně nepořádné dívky s průměrným množstvím oblečení. Přímo naproti dveřím je okno s béžovými záclonkami. Vedle něj pak z každé strany postel, jedna zřejmě už obydlená, druhá, která bude patřit mě. U nohou každé postele skříň a botník. Stěny jsou do poloviny vymalované béžovou barvou a od poloviny nahoru až na strop bílou. Vytváří to docela útulný dojem. Hnedle vedle dveří jsou psací stoly, z každé strany jeden. Jako bych se dívala na jeden pokoj, který se odráží v zrcadle. Napadá mě, že tyhle naše pokoje budou asi nejsvětlejšími místnosti v celém tomhle baráku. S úsměvem se otáčím na Marion. ,,Ten pokoj je vážně moc pěkný. A… s kým budu bydlet?''

,,Ach, na to bych úplně zapomněla. Tvojí spolubydlící je Samantha, moc milé děvče. Myslím, že si budete rozumět. A ještě něco - odevzdej mi prosím všechny ostré předměty. Otevírací nože a podobně. Víš, na tohle tady musíme opravdu dávat pozor.'' Cože? Myslela jsem, že teď je ta chvíle, kdy mi bude chtít sebrat telefon, ale ona chce ostré předměty.

,,Nic takového s sebou nenosím… Nemám u sebe nic nebezpečného.'' Odpovídám zcela popravdě. Nepřišla jsem sem vraždit spolužáky.

,,Dobře, hned jsem viděla, že jsi jiná než ostatní.'' Spiklenecky na mě mrká a zavírá za sebou dveře. Chvíli jen tak stojím a zírám před sebe. Teprve teď na mě doléhá ta skutečnost, že tady teď budu žít. Celou cestu sem jsem si myslela, že je to třeba jenom sen a já se z něj probudím ve své posteli, která je rozhodně měkčí než tahle. Ale bohužel je to pravda. Ani nevím, jestli mě sem může přijít někdo navštívit. Vlastně ne někdo, jde mi o jednu jedinou osobu. Ale ta by stejně nejspíš nepřišla…

Vybaluju si věci a úhledně je skládám do komínků ve skříni. Napadá mě, že bych si mohla udělat takový menší průzkum svojí spolubydlící. Přecházím k její skříni a doufám, že zrovna teď nevrazí do dveří. Rychle otevřu a dvířka a zarazím se. Ve skříni vůbec nic není. Žádné oblečení, nic. V botníku vedle trůní jedny tenisky. Moc dlouho ale do prázdných polic nezírám, každou chvíli může přijít Samantha a já si ji nechci znepřátelit hned při prvním setkání. Ještě jsem se ani nepodívala, jaký máme výhled z okna. Budu si muset zvyknout, že na tohle místo se slunce zřejmě úplně vykašlalo. Z okna se dívám na rozlehlý pozemek Akademie. I venku je možné provozovat různé aktivity, vidím síť, kousek vedle koše na basket, lavičky. Dost velký luxus, pro nás.

,,Ahoj.'' Ozve se za mnou. Otáčím se a na rtech už zase pracně mámím úsměv.

,,Ahoj.'' Dívka stojící ve dveřích má černé krátké vlasy, rovné jako hřebíky. V nose i ve spodním rtu má piercing, stříbrný kroužek. Oblečená je celá v černém, potrhané džíny a mikina, kterou zdobí bílá lebka. Páni. Bude tu takových existencí víc? Přichází ke mně a podává mi ruku. ,,Jsem Samantha. Samantha Moreová. Můžeš mi říkat Sam.''

,,Já jsem Jennifer Wayneová a říkej mi Jenn.'' Dívka se přátelsky ušklíbne. ,,Sam a Jenn, to zní dobře. Za co tu jsi? Já pořezala holku, když jsme se jednou sjeli. Nepamatuju si to, ale lidem se hodilo, abych vypadla z města. Jsem tu rok.'' Nestačím se jejím slovům divit. Když mluví, je úplně v klidu, má takový uvolněný hlas, jako by jí bylo všechno jedno. Zírá na mě a nejspíš čeká na mou odpověď.

,,Já… já jsem ukradla nějaké peníze…''

Samantha pozvedne obočí a na rtech jí hraje úsměv odhalila-jsem-tě. ,,Jo, ale za to tu nejsi. Za tohle sem neposílají. To je jedno, nemusíš mi to říkat.'' Pokrčí rameny a mě se neskutečně uleví. To s těmi penězi je taky pravda, ale to nejhorší přišlo až potom.

,,Asi bych tě tu měla provést. Nelekej se lidí, co tady žijí. Vypadá to, že jsi zvyklá na jinej rezort...''

Zamračím se a rychle přeletím očima svůj ohoz, který se skládá z bílého tílka, přes které mám oblečené ještě krajkové tílko, tmavě modrých riflí a tenisek Nike. A stříbrného řetízku s písmenem E.

,,Tak se neprohlížej a pojď už,'' houkne ode dveří Sam a já se vydávám za ní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jitřenka Jitřenka | Web | 27. července 2013 v 12:36 | Reagovat

Je to boží,moc se mi to líbí,piš honem dál.:)

2 Yunho-chan Yunho-chan | Web | 27. července 2013 v 16:06 | Reagovat

toto sa mi páči viac ako tá prvá časť úprimne je to pecka fakt pekné napisané veľmi :)

3 Ryuu L ^^ Ryuu L ^^ | Web | 29. července 2013 v 14:22 | Reagovat

ospravedlňujem sa hlboko autorke, že tento nádherný diel vidím až dnes TT3TT....
nejak som posledné dni nestíhala :'(
bože... tá  Samantha sa mi zaína páčiť *3* som uzvedavá čo obe ešte spolu dokážu O.O

4 Danyla Danyla | Web | 29. července 2013 v 14:41 | Reagovat

Och ta Sam je zlatá. *celá ja* :D Tá poviedka sa mi začína naozaj páčiť teším sa na ďalšiu kapitolu :)

5 Lairai Lairai | Web | 30. července 2013 v 11:42 | Reagovat

Posledních pár dní jsem moc nestíhala,tak jsem si to přečetla až dneska Q.Q Ale dokonalý *-* Rozhodně piš další kapitolu :3

6 Elfel Elfel | 30. července 2013 v 18:08 | Reagovat

DAAAAAAAAAALSIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIII!!!!!!!!!!!!!!! *hulákám na celý dům*
ŠUUUUUUUUP!!!!!! ..... a odepiš na skypu :/ .... nevim, zda mi neoepisujet, nebo se mi ty zpravy schvalně posila opožděně :(

7 Elfel Elfel | 30. července 2013 v 18:10 | Reagovat

[5]: kapitolu? eh? .... KAPITOLY!! celý story!!! :3

8 Moose^^ Moose^^ | Web | 7. srpna 2013 v 22:10 | Reagovat

tyjo!:O tak tahle povídka je fakt uplně megabrutálně suprová!^^ strašně dobře se to čte;D hned du na další dílek!^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama