Akademie hrůzy I.

20. července 2013 v 23:10 | Hikari - san |  Akademie hrůzy
A je to tady. Už jsem se plně rozhodla toto uveřejnit :) Za uběhlé dva dny jsem napsala tři a půl kapitoly, takže bych nemusela být v až takovém skluzu... Nebudu asi zatím nic prozrazovat, co se týču žánru tak horor, drama, černý humor...
Tuhle povídku jsem si vymyslela úplně z ničeho, vůbec nevím, co mě inspirovalo k jejímu napsání, ale mám z ní radost ^^ Doufám, že si tahle povídka najde svoje čtenáře a komentátory a bude se vám líbit :)


Obrázky jsou z Deviantartu, ať mi milí autoři prominou, že jsem je trochu... zošklivila O:-)




Vystupuju z autobusu a musím se protáhnout. Všechny svaly mám zatuhlé, byla to vážně dlouhá a vyčerpávající cesta. Nevrlý obtloustlý řidič už vyházel ze zavazadlového prostoru mé dva kufry a s divným zachrčením zalezl zpátky do vozu a odjel. Prý to má být hezká škola. Taková, na které mě naučí slušnému chování, vystuduju a bude ze mě mravná vzdělaná dívka. No fuj. Do každé ruky chytám jeden kufr a vydávám se po silnici. Zarážející je už jen to, že ke škole, lépe řečeno k Akademii Svatého Nikolaje, nevede příjezdová cesta. Možná nechtějí, aby studenti byli rušeni při své nápravě. Příroda kolem mě také za moc nestojí, jakoby všechno bylo vybledlé a bez života. Po chvilce scházím z hlavní silnice na úzkou štěrkovou cestu lemovanou keříky, které vypadají, jako že zpoza nich na vás každou chvíli někdo vyskočí. Odvahu Jenn, pomyslím si v duchu a pokračuju dál. Skrz větve už začínám vidět zeď a zdobenou bránu. Přicházím až k ní a přemýšlím, jak o sobě dám vědět. Nikde nevidím ostnatý drát a to mě trochu uklidňuje. Fajn, asi tady počkám, než si mě někdo všimne, přemýšlím a sedám si na kufr. Co by asi tak řekl Elliot, kdyby to tady viděl? Nejspíš by se zasmál a prohodil nějakou jízlivou poznámku, kterou by se mě snažil naštvat. Z přemýšlení mě vytrhává vysoký ženský hlas.

,,Slečna Wayneová?'' Žena nečeká na odpověď. ,,Vítejte na Akademii Svatého Nikolaje!'' Prohlížím si ji, zatímco otvírá těžkou kovovou bránu. Může jí být tak kolem čtyřiceti. Má na sobě zelenou sukni toho nejhoršího tvaru - pod kolena, béžovou halenku, kostkovaný fialový šátek a vlasy do uzlu, které dávají vyniknout jejímu obrovskému špičatému nosu. Dohromady to tvoří nesourodý celek volající po zásahu vizážisty.

Podává mi ruku a probodává mě vědoucným pohledem.

,,Marion Stacková, zástupkyně ředitelky. Jsem velmi ráda, že jsi se rozhodla pro naší školu, pojď prosím za mnou. Kufry tu můžeš nechat, někdo ti je odnese na pokoj.'' Kromě toho, že z ní čiší upjatost, se mi nezdá špatná, představovala jsem si spíš nějakou ďábelskou stařenu s rákoskou v ruce. Kráčíme po malém chodníčku a já konečně začínám vidět budovu školy. Je to takový starý historicky vypadající dům z tmavého kamene, takže působí docela ponuře, jako nějaký starý opuštěný zámek. Dokonce vidím i kulatou věž, která se nachází na opačné straně, než stojíme. Nikde žádná zatlučená okna ani černé vlajky, asi bych měla krotit svojí fantazii.

,,V tomto křídle jsou učebny, knihovna, jídelna, společenská místnost, tělocvičná hala, zájmové kroužky. A v tomto křídle zase pokoje a koupelny.'' Marion máchá rukama a vypadá, že si moje zasvěcování do prostředí užívá. Vypadá to, že sem moc často nový studenti nepřibývají. Vcházíme do vstupních dveří a nacházíme se v rozlehlé hale. Podlahu pokrývají dlaždice, které uprostřed tvoří zřejmě logo školy. Je na něm orel s trnitou růží v zobáku. Před námi se rozprostírá schodiště, které se pak nahoře rozbíhá do dvou stranu, zřejmě do ložnic nebo učeben, jak popisovala Marion. Nevypadá to špatně, až na tu tmavou barvu na stěnách, na schodišti…

,,A teď prosím tudy,'' prozpěvuje moje průvodkyně. Nevydáváme se po schodech nahoru, nýbrž do dveří hned po pravé straně. Procházíme chodbou a pak už Marion klepe na dveře ředitelky Landermanové, alespoň tak to má napsané na zlatém štítku na dveřích.

,,Dobrý den.'' Pozdravím slušně, jen co se dveře otevřou. Stojí v nich žena podobného nevkusu, jako Marion. Soudě dle oblečení i účesu. Na tváři má však přátelský výraz a po celou dobu našeho hovoru se na mě nepřestává usmívat. V její kanceláři trávíme jen dobu potřebnou pro vyřízení pár papírů, ohledně studia. Zřejmě nabyla dojmu, že se na studium na Akademii velmi těším, při odchodu mě přátelsky poplácává po zádech.

,,Tak, Jennifer, věřím, že pobyt zde pro tebe bude přínosným a pomůže ti vyčistit si mysl a utřídit si všechny zmatené myšlenky.'' Na obličeji se snažím vyloudit úsměv, ale po jejích slovech to moc dobře nejde. Na druhou stranu, bych mohla být ještě ráda. Čekala bych, že k takovým, jako jsme my se tady budou chovat mnohem hůř…

Marion mě odvádí zase zpátky do haly, nahoru po schodech a pak zatáčíme doprava. Ubytovací část budovy vypadá o něco vlídněji, ale taky to není žádná sláva. Alespoň, že na zemi je koberec. Po obou stranách jsou dveře a každý má svoje číslo.

,,Zde jsou chlapecké pokoje, my musíme o patro víš, tam jsou dívčí.'' Kývnu hlavou na souhlas. Žádné poučování typu: zákazy navštěvování opačného pohlaví? Na druhou stranu, kdo by si tady chtěl s někým zaínat? Nejspíš tu budou samá individua. Stoupáme po dalších schodech a konečně jsme na příslušném patře. Projdeme kolem pár dveří a nakonec kotvíme u těch s číslem 13. Snažím se odnaučit být pověrčivá, takže to nechávám být. Marion mi podává klíč a nechává mě, podle ní slavnostně odemknout můj nový domov.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lůca Lůca | Web | 21. července 2013 v 10:59 | Reagovat

Zní to hodně zajímavě ^^ určitě tu povídku budu číst <3 :3

2 Ryuu L Ryuu L | Web | 21. července 2013 v 12:18 | Reagovat

oh my... ty si ohromná! ♥
som tak rada, že si sa ju rozhodla uverejniť! ♥ hneď v prvých riadkoch som vedela, že si to proste TY :3 tvoj jedinečný štýl písania sa jednoducho nezaprie.. navyše.. síce o hlavnej hrdinke neviem zatial skoro nič, mne príde už teraz symapatická :3

3 Ryuu L Ryuu L | Web | 21. července 2013 v 15:40 | Reagovat

aaaw dear ♥ vôbec nemáš zač :)...
je to naozaj dosť dobré a teším sa! ^_^ dúfam, že budem mať ešte kopu príležitostí čítať tvoje práce :3

4 Lairai Lairai | Web | 21. července 2013 v 16:11 | Reagovat

Zní to zajímavě *-* strašně mám ráda fantasy povídky o...nadpřirozených školách,tak bych to řekla :D

5 Yunho-chan Yunho-chan | Web | 22. července 2013 v 16:34 | Reagovat

áno áno áno a ešte ras áno je t pecka ešte takú povietku určite napíš lebo ja sa nato teším ako na jedlo moc :-D

6 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 22. července 2013 v 19:55 | Reagovat

Wwooow o.o aká super časť o.o potešila si ma <3 :3 teším sa na pokračovanie :3

7 Moose^^ Moose^^ | Web | 23. července 2013 v 0:44 | Reagovat

hééj!^^ to je tak suprový! :)) chcu další díl! :D onegaaai TT_TT *-*

8 Shinigami Shinigami | E-mail | Web | 23. července 2013 v 14:14 | Reagovat

Žjóva, vypadá to fakticky zajímavě ^♦^ Nemůžu se dočkat přečtení dalšího dílku :33

9 Elfel Elfel | 25. července 2013 v 14:22 | Reagovat

Hele, nevím proč, ale líbí se mi to o dost víc než Dávno po smrti. Fakt... hlavně díky tomu stylu psaní. Doufám, že to bude nějaké fantasy či sci-fi... a akční! *muhahaha* ....
Doufám, že se brzy dozvím, jak jsi myslela (resp. jak Jennifer myslela) to "k takovým, jako jsme my" ... Nejraději bych tě nikam nepouštěl a nutil tě psát... ale ani já nemám moc náladu psát.

10 Danyla Danyla | Web | 29. července 2013 v 14:32 | Reagovat

Zaujímavá kapitola idem na druhú som zvedavá na tú izbu :D

11 Kesie-chan Kesie-chan | 2. srpna 2013 v 21:11 | Reagovat

Kyaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!! Nová povídka!! :3 Já se tak těším až si jí přečtu! Jen teď nemám čas, musím ještě oběhnout SB a dát jim po víc jak roce dát vědět, že ještě žiju.... Takže mi to trhá srdce, ale- ale..... áááá až později :.( Takže tu čekej pak další napjatý komentář!! :D Mimochodem ještě žiju xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama