Dávno po smrti 2/XIV.

21. června 2013 v 14:01 | Hikari - san |  Dávno po smrti 2.
Konečně se mi podařilo napsat další díl :) Vážně se omlouvám, že to tak trvá, ale neustále mě napadají nové zvraty, kterýma bych to mohla okořenit, ale srovnat si to v hlavě je dost náročné :D A do toho ještě po roce konečně začíná 6.řada True Blood!! ^^



,,Cože? Proboha, Aarone, já už opravdu nevím čemu věřit! Dějou se mi děsivý věci, za chvíli budu vypadat jako slizký monstrum…''
,,Ale je snad jasný, že budeš věřit spíš mě něž tomu hajzlovi, ne?'' Díval se na mě s naléhavou prosbou v očích.
,,Já… já nevím. Už prostě nevím, jak dál. Jediný, komu jsem věřila, už tu není aby mi poradil, co dělat.''
,,Já vím úplně stejně dobře, co dělat jako Andre. Jenže mně zřejmě nevěříš i přesto, že jsem pořád na živu. Proč se pořád musí stavět mezi nás?'' A už je to tu zas. Andre prostě nikdy úplně neodešel a oba jsme to dobře věděli. Teď jsem sice svoje návštěvy na hřbitov trochu omezila kvůli tomu, že mi je znechutil Erien, ale dokud jsem tam chodila často, pokaždé jsem se ho silou vůle snažila přivést zpět.
,,Ne, Aarone, takhle to není…''
,,Víš co, to je mi teď fuk. Erien nechce, abychom se vídali, protože společně se můžeme bránit.''
,,Pšš, Erien tady klidně může teď čmuchat v podobě toho jeho mraku či co to je…,'' obezřetně jsem se rozhlédla kolem nás, ale nic ani nikoho jsem nezahlédla. ,,Promiň, ale jsem strašně vyčerpaná a je mi zima, tak…'' Než jsem stihla doříct větu, byla jsem uvězněna v pevném hřejivém obětí. Vdechla jsem tu známou vůni a na chvíli na všechno zapomněla.
,,Ehm… já už opravdu musím jít…'' pomalu jsem se od něj odtáhla. ,,Tak zatím…'' Otočila jsem se co nejrychleji zmizela za roh a potichu zapadla do dveří. Bože, to bylo ale trapné… Netušila jsem, co vlastně bylo předmětem konverzace, jestli naše pošramocené vztahy nebo plán na přežití. Zalezla jsem zpátky do postele a tentokrát usnula tvrdým spánkem, který rozhodně byl vítaným únikem.
Další dny se jednoduše ploužily, jako bych v nich ani neexistovala. Ve škole jsem se setkávala s nechutně podlým Tomem Beringtonem a vyčítavým pohledem Aarona. Od naší poslední konverzace už uběhl necelý týden. Jediné pozitivní na něm bylo to, že Erien se neobjevil. Ani jeho temný stín. A přesto jsem jeho přítomnost téměř cítila v útrobách, ten chlad, který ho obklopoval. Bohužel se začala dít další šílená, mou osobu omezující věc. Moje síla. Najednou jsem prostě dokázala ohnout propisku, když jsem jí při písemné práci příliš svírala. Pomalu jsem se začínala děsit sama sebe. Po pár dalších dnech už jsem ten tlak nemohla vydržet. Hned po škole jsem se sebrala a spěchala na hřbitov. Bylo mi je jedno, jestli tam Erien bude či ne, potřebovala jsem klid a ten jsem měla jen s mrtvými. Taky mi chyběl ten pocit, že se přiblížím Andremu, pokaždé, když pokleknu k jeho hrobu.
Květiny, které jsem tam přinesla naposledy už byly zvadlé a uschlé, jejich opadané okvětní lístky ležely na náhrobní desce. Ometla jsem je a do vázy vložila nové. Pak jsem začala mluvit. Potřebovala jsem se vypovídat z těch všech hrůz a absolutně nepřirozených věcí, co se děly. Po chvilce jsem se ale zasekla, protože mi zrak padl na zmuchlaný, párkrát přeložený kus papíru ležící přímo u náhrobního kamene s Andreho vytesaným jménem. Natáhla jsem se pro něj a začala ho rozbalovat. Nejspíš tam už ležel dlouho, byl na něm znát i déšť. Divné, že sem si ho nevšimla hned na začátku. Když se mi ho podařilo otevřít, stálo na něm pouze pár slov: Jsem tady s Tebou. -AD. Co to sakra… Písmena v 'AD' od sebe sice nebyla oddělena tečkou, ale stejně jsem měla pocit, že jsou to iniciály. Hlavou mi probleskla myšlenka, o které jsem ale pevně doufala, že se nevyplní. Pomalu jsem zvedla oči. Přímo přede mnou se tyčilo velkými písmeny vyryté - Andreas Dearmond. AD.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | 21. června 2013 v 22:17 | Reagovat

OMG O.o Tak jestli si myslíš že to takhle napínavě ukončíš tak si vedle hele!:DD Okamžitě chceme next kapitolš :DDDDD

2 Naomi Naomi | Web | 22. června 2013 v 10:42 | Reagovat

Proč?? tak, tak napínavé a je konec, chjo, napiš další jinak si z toho nebudu nic pamatovat :D

3 Ryuu L Ryuu L | Web | 22. června 2013 v 15:21 | Reagovat

som nad nadšená z ďalšej časti, že som ju musela ukázať kamarátke ktorá bola u mňa :D... hrozne sa jej páčila :3 a možno sa taktiež zapojí do čítania tvojho úžasného príbehu ♥

4 Yunho-chan Yunho-chan | Web | 22. června 2013 v 16:12 | Reagovat

jujujuj ako džy ti si tvom ko doma už ma to neprekvapuje to je úžastné no mohla by sis i urobiť zbierku alebo tak preotže toto je pecka

5 Moose^^ Moose^^ | Web | 22. června 2013 v 22:19 | Reagovat

ááhoj, asi si už na mě napamatuješ ale jednou sme byli SB , jmenovala sem se Aikomi-chan ..
A ráda bych zas byla Sb ^^
co ty na to? :)

6 Jitřenka Jitřenka | Web | 23. června 2013 v 20:05 | Reagovat

Ale notak!To se nedělá! :D Honem piš dál,je to skvělý! :))

7 Ryuu L ^_^ Ryuu L ^_^ | Web | 23. června 2013 v 21:20 | Reagovat

mám pre teba kresbu! ^^)/! keďže neviem kedy sa tu najbližšie zjavíš, vkladám sem odkaz, dear ^^ dúfam, že sa bude páčiť a ak by som pre teba ešte niekedy mohla niečo urobiť, určite mi daj vedieť ♥ ^^)/
http://ryuu-chan.blog.cz/1306/in-uniform-yoshio

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama