Dávno po smrti 2/V.

21. ledna 2013 v 14:45 | Hikari - san |  Dávno po smrti 2.
Trvalo to dlouho, ale hodně nad dějem přemýšlím a pořád mě napadá co upravit atd.. a proto pak trvá sto let než sem přibyde článek :D




Hned jak jsem ráno otevřela oči, vzpomněla jsem si na včerejší vidění. Najednou jsem ani pořádně nevěděla, jestli se mi to jen zdálo ve snu nebo se to opravdu stalo. Ale třes, se kterým jsem usínala mi napovídal, že se mi to bohužel jsem nezdálo. Teď jsem byla klidná. Venku svítilo slunce a celou naší koupelnu zalévalo přívětivým světlem.

Když jsem sešla dolů na snídani, uviděla jsem v tátově obličeji tázavý pohled. ,,Hayley, večer jsem chtěl zajít k Robbymu, bydlí na konci ulice. V televizi půjde zápas tak…''

,,Jasně, v pohodě.'' Usmála jsem se a vzala si z tácu toast.

,,No, dobře, ale kdybys chtěla, mohl bych zůstat doma. Nebo by Robby mohl přijít sem.''

Nožem jsem nabrala marmeládu. ,,Ne, tati. Jen běž.'' Rozhodně jsem nechtěla celý večer poslouchat křičení u gólů a nadávky u proher.

,,Tak jo. Vrátím se kolem půlnoci, kdyby něco, zavolej.'' Vstal, pohladil mě po vlasech a odešel do práce. Já se s chutí zakousla do toastu.


Hned první hodinu jsme měli chemii. Můj oblíbený předmět. Uklidňuje mě, jak je přesná. Vzorce, výpočty, definice. Zamilovala jsem si jí hlavně po tom, co jsem potkala Andreho. Není v ní nic nadpřirozeného a nevysvětlitelného.

,,Dnes si uděláte zápis z papírů, které jsem vám vytiskla. Týkají se kyanidu draselného, který jistě znáte pod názvem…'' profesorka se odmlčela a čekala na odpověď studentů. Ohlédla jsem se po třídě a neviděla žádné ruce nahoře a tak jsem zvedla tu svou.

,,Ano, slečno Westwoodová?''

,,Jeho triviální název je cyankáli. Je to jed.'' Profesorka souhlasně pokývala hlavou. ,,Správně. Zápis si udělejte hned za ten včerejší, úzce spolu souvisí.''

,,Budeme si taky ukazovat pokus, jak cyankáli vyrobit?'' Ze zadní lavice se ozval řehot mých spolužáků.

,,Chápu, že jste si nemohl odpustit primitivní otázku, Micku. Papírů mám málo, tak si prosím sesedněte do dvojic.''

Normálně jsem seděla s Liz, ale ta dnes nebyla ve škole. Čekala jsem, jestli se budu muset zvednout, nebo si někdo sedne ke mně.

,,Můžu?'' Tmavovlasý chlapec už odsouval židli.

,,Jasně, Tome.'' Litovala jsem, že tady dnes Liz není. Mohla se svým idolem sedět ona. Ve třídě se rozhostilo ticho.

,,Je mi líto, co se stalo s tvým klukem,'' zašeptal po chvilce psaní Tom. Zarazila jsem se. Absolutně jsem nechápala, kam tou otázkou míří.

,,Jo, mě taky.'' Odpověděla jsem.

,,Zní to děsivě, že stačí trocha tohohle jedu a do pár vteřin umřeš.'' Pronesl opět zamyšleně Tom. Mě spíš děsily jeho řeči.

,,Smrt ale není zas tak hrozná. Myslím, že to kolikrát pro někoho může být i milosrdný únik.''

A pak zazvonilo. Napjatě jsem vydechla. Nejhorší hodina chemie v mém životě. Nemohla jsem uvěřit, že se Liz líbí řeči o smrti. Tom nečekal na mou odpověď, zvedl se a vrátil se na své místo. Ještě chvíli jsem seděla a proti své vůli musela přemýšlet o jeho slovech. Jako kdyby přesně věděl, čím si Andre procházel a že jeho smrt, myslím, ta skutečná smrt byla opravdu vysvobození. To byla samozřejmě hloupnost. Nevěděl nic, jen měl nejspíš nějakou svou chvilku filozofie.

Po škole jsem zašla do květinářství slečny Jane a koupila čerstvou kytici, se kterou jsem se vydala na hřbitov. Jako vždycky jsem poklekla ke kraji mramorové desky a vyměnila zvadlé květiny ve váze.

,,Ahoj Andre, pozdravila jsem tichý hrob. Chodila jsem se sem vypovídat, protože někde v hloubi duše jsem věřila, že mě Andre opravdu slyší. Koneckonců, jak už jsem zjistila, v mém životě asi nic nemůže být nemožné.

Když jsem domluvila, ještě chvíli jsem tiše klečela. A pak se asi na vteřinu objevil opět černý stín. Zaznamenal ho můj periferní zrak, protože všechno na pravé straně najednou potemnělo. Okamžitě jsem vyskočila na nohy.

,,Je to někdo?!'' Zakřičela jsem do prázdna. Za sebou jsem uslyšela kroky a prudce se otočila. Srdce mi málem vyskočilo z hrudi. Čísi ruce mě sevřely.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 21. ledna 2013 v 18:43 | Reagovat

Hned napiš další díl,já tě žadoním na kolenou,nevydržím to!!!:DD Kddo,kdo to byl?!xD

2 Yunho-chan Yunho-chan | Web | 22. ledna 2013 v 16:01 | Reagovat

ach prečo nám to orbiš taký dramatický koniec no ale celí dej a tak super original článok som veľmi zvedavá kto toje veľmi sa teším na pokračovanie :)

3 Elfel Elfel | Web | 22. ledna 2013 v 16:33 | Reagovat

:-)) Wow... Opět nevím, co dodat. Taky jsi si zalíbila konce končící napínavým dějem? Očividně ano. :-)))) Je to moc dobře, udrží to čtenáře ;-)

PS: Na netu je další kapitola a udělal jsem ke své povídce i trailer :-D

4 Akane Akane | Web | 25. ledna 2013 v 17:51 | Reagovat

Jasně,že si tě zapíšu o tak skvělé sb nemůžu přijít!:))
A to je boží!!!Honem piš dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama