Dávno po smrti XXVII. - Konec

13. listopadu 2012 v 16:15 | Hikari - san |  Dávno po smrti
Já si vůbec nedovedu představit, že už tuhle povídku nebudu psát ! :'-( Že příběh Hayley, Aarona a Andreho už skončil... Je mi smutno, psala jsem to skoro dva roky a teď je konec.. snad se vám to bude líbit... :) Néé já ještě nechci koneeec!!!!




Jen s vynaložením velkého úsilí se mi podařilo dostat se až do posledního patra. Cestou se mi stále stavěli do cesty zrůdy z podsvětí. Bylo jich míň, ale o to víc jsem se děsila, co se děje dole s Andrem a Aaronem. Taky jsem běhěm cesty zahlédla pár dalších bezvládných těl. Přesně jsem nevěděla, co hodlám udělat, až se dobelhám ke kříži na stěně. Můj mozek už jel na autopilota, byla jsem na pokraji zhroucení. Doběhla jsem až zhruba doprostřed chodby a uviděla ho. Vážně tam visel, jako podivná dekorace na střední školu. Jenže byl příliš vysoko. S mými sto šedesáti centimetry a zraněnou rukou i nohou jsem prostě neměla šanci. Ze obou stran jsem přitom periferně zahlédla pohyb. Nevěděla jsem, jestli je to jedna z těch příšer nebo člověk. Horečně jsem přemýšlela, jak sundat kříž se zdi. A pak mě jeden způsob napadl. Moc jsem, nepřemýšlela nad tím, co dělám ani nad tím, jaké by to mohlo mít následky. Prostě jsem se zdravou rukou s mečem rozmáchla a ze strany do křížku udeřila. Ten se okamžitě uvolnil z háčku, na kterém byl zavěšený a dřív, než stihl spadnou na zem a roztříštit se na tisíc kousků, jsem ho chytla. V mých rukách vydával slabou záři. Bylo to šílené, protože opravdu svítil.

,,Hayley!'' Andre ke mně rychle utíkal. Nohy měl sice nejspíš v pořádku, ale jinak byl všude po těle ošklivě pořezaný a zakrvácený.

,,Mám ho! Pozor!'' Za Andrem se hnali dvě monstra s vyceněnými tesáky. Andre zareagoval rychle, otočil se a jedním rozmachem uťal jednomu z nich hlavu. Jenže druhý se už taky přibližoval.

,,Andre!'' Zakřičela jsem a hodila Andremu zářící kříž. Ten se ve vzduchu několikrát ladně otočil a pak přistál Andremu přímo v dlani. Rozzářil se pronikavou oslepující září. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi to všechno už jen nezdá. Svezla jsem se podél zdi na zem. Už jsem nemohla. Andre svíral kříž oběma rukama a exploze, vycházející z něj všechny zrůdy nejprve odhodila pryč a pak se s hlasitým kvílením, které rvalo uši rozprskly. Prostě pukly a zbyla po nich jen krvavá kaše na podlaze. Trvalo to jen chviličku, potom záře vyhasla a Andre se zhroutil na zem. To mě probralo z tranzu. Vyškrábala jsem se na nohy a běžela k němu. Ještě stále žil a když jsem k němu poklekla, chytl mě zakrvácenými prsty za ruku.

,,Žiješ…'' To bylo jediné, co mi stihl říct. Kolem svých prstů, které jsem měla propletené s jeho a položené na jeho hrudi jsem najednou ucítila teplo. Skoro horko. Když jsem se na ně podívala, uviděla jsem, jak kolem našich dlaní stoupá černošedý dým. Jakoby malý obláček, který místo aby stoupal dál nahoru, začal klesat směrem k zemi. Pochopila jsem. Andreho duše. Ale proč míří k zemi?! Přece ta všechna námaha nebyla zbytečná…! A pak náhle obláček změnil svou dráhu. Začal stoupat a když se dostal asi do výšky dvou metrů, zmizel. Rozplynul se. Do očí se mi drali slzy i přestože jsem věděla, že Andre nebo spíš jeho duše konečně získala klid. Na rameni jsem ucítila čísi ruku. Aaron. Byl též celý od krve a jeho jindy krásné zelené oči teď místo bělma měly záplavu rudých popraskaných žilek. Venku jsem uslyšela houkat policejní sirény. Kolem nás se začali sbíhat studenti a studentky, kteří přežili. Stále měli vyděšené tváře, nevěděli, co se stalo, byli vystrašení. Někteří měli jen škrábance, jiní rozsáhlá zranění. To mi přimělo i ta moje. Rukou už jsem nemohla hýbat, rozšklebená rána vypadala opravdu ošklivě. Začala mě obklopovat tma. Bylo to celkem příjemné, protože všechno najednou bylo pryč…



,,…škola byla pravděpodobně napadena některou extremistickou skupinou, pachatele se však stále nepodařilo dopadnout. Bohužel několik studentů tento útok nepřežilo, ostatní utrpěli zranění a psychický šok…'' Jen co jsem otevřela oči, spatřila jsem na obrazovce záběr naší rozmlácené školy.

,,Tati… vypni to.''

,,Hayley! Konečně ses probrala!'' Táta vypadal unaveně, ale šťastně. Pousmála jsem se.

,,Holčičko, ani nevíš, jak jsem se bál. Já… zavolali nás pozdě…''

,,Ne, tati. Nebylo to pozdě.'' Nemohla jsem mu nic jiného vysvětlovat. Nikdo jiný toho večera pravděpodobně neviděl, to co my. Nikdo neviděl pravou podobu ''pachatelů''.

,,Bolí tě hodně ta noha a ruka? V nemocnici tě ještě v noci ošetřili a dostala jsi nějaké prášky na tišení bolesti…'' Koukla jsem na ovázanou ruku. Aha, omdlela jsem. Proto si nepamatuju cestu do nemocnice. Opatrně jsem si sedla a schoulila se k tátovi do náruče. Doufala jsem, že už je to všechno za mnou.


O MĚSÍC POZDĚJI


Pomalu jsme s Aaronem šli cestou k hřbitovu. Bylo chladno a zataženo. Hřbitovní brána při otvírání skřípala, jakoby se nám ani nechtěla otevřít. Vlastně jsem na to místo šla poprvé. Nikdy jsem na hřbitově nebyla, obzvlášť ne na tom Willistonském . Ještě než jsme se vydali dál uličkami mezi hroby, Aaron se na mě tázavě podíval.

,,Klid, neděsí mě to tu. Náhodou je to místo plné klidu a míru.'' Mrkla jsem na něj. Choval se teď extrémně ochranitelsky. Prošli jsme pár cestičkami až jsme se dostali k hrobu, který jsme hledali. Na mramorové desce stálo zlatými písmy vyvedené jméno. Andreas Dearmond.

Položila jsem pod desku kytici modrých růží a klekla si na studenou zem.

,,Ahoj Andre. Doufám, že máš už klid a že…'' Rozpovídala jsem se. Věděla jsem, že mě slyší. Mluvila jsem asi deset minut. Potom jsem se zvedla a popošla kousek k Aaronovi, který se mezitím toulal kolem ostatních hrobů.

,,Půjdeme?''

,,Půjdeme.'' Kývla jsem. U brány jsem se ale zastavila.

,,Aarone? Vím, že Andre neměl pohřeb, ale kdo platil rakev, desku a to všechno? On žádné příbuzné přece neměl…?'' Aaron mlčel, jen se tajemně usmíval. Došlo mi to. Všechno zaplatil on. Odcházeli jsme od hřbitova, nemluvili jsme. Pouze jednou rukou mě Aaron objal kolem ramen. Bylo chladno a zataženo.


KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 13. listopadu 2012 v 19:06 | Reagovat

Ja budem asi plakať! >.< už je koniec?! .__. ah >.< ten koniec >.< kyu >.< no nič sa nedá robiť. Dúfam, že vymyslíš ďalšiu úžasnú poviedku ako bola táto :3

2 Jitřenka Jitřenka | Web | 13. listopadu 2012 v 19:39 | Reagovat

Boží!Tak boží!A musíš začít psát něco novýho!:)

3 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 13. listopadu 2012 v 21:27 | Reagovat

*brečí* božeeee *////* T^T tuhle povídku jsem četla snad od třetího dílu,není možné aby byl konec!!!Chi druhou serii!!Hikari druhou serii napiš!!!!!Jinak se zhroutím!T ^T BOže tak krásný ale i smutný kone >.< Jsi bůh!*-*

4 Ryuu L  ^^ Ryuu L ^^ | Web | 14. listopadu 2012 v 8:57 | Reagovat

čooo :( to už je koniec?:(( škoda škoda :((( možno to chce nápad na dalšiu sériu :3

5 Elfel Elfel | Web | 14. listopadu 2012 v 15:57 | Reagovat

:-) Celkem hezký konec. Ale modré růže neexistují. :-D Jsou jen nabarvené...
Já zanedlouho začnu dávat tu svou povídku "Dům modrých růží" na tento blog a pak už nemám žádné předepsané povídky... smůla. :-D
Konec je tak zvláštní... Nevím, jestli na mě působil kladně nebo záporně. :-D Ale ty jsi to psala 2 roky?? Ježkovi oči. Když mě bavil ten Richie Aiko, tak jsem ho měl za půl roku :-D ... ani snad ne. Ale když na to nemá člověk čas, ani náladu... :-/

Teď, když je povídka u konce, ti napíšu jednu věc: chyby! :-D Mě strašně byly do očí ty čárky. :-D :-D :-D Já vím, že se tu hodnotí obsah, tak promiň. xd Ale to najdu i u sebe, rád bych, kdyby jsi mi taky napsala chyby v mých článcích, abych je mohl opravovat.

Musím, tak pa. :-)

PS: Povídka je jinak vydařená! :-))

6 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 14. listopadu 2012 v 16:49 | Reagovat

[5]: Jestli tě můžu popravit,oni existují :DD přírodní nebarvené :DD Někde v Asii vědci pěstují modré růže,nějak je udělali od semínka tak,že rostou a maj modrý květ :DD Ovšem jejich růst trvá i dvacet let no :DDD Ale existují!;DD

7 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 16. listopadu 2012 v 18:28 | Reagovat

Možno aj posledný článok http://jpn--world.blog.cz/

8 Yunho-chan Yunho-chan | Web | 17. listopadu 2012 v 16:27 | Reagovat

jasné keby som mala vydavteľstvo si prvá ktorú volám aby si vydala knihu a tekto celej povieky pretože čitala som čo som mohla prečiať aj tento koniec a veľmi ma to zaujalo proste anija nekcme koniec je to nádherné ako vieš písať :) :-D

9 Kesie-chan Kesie-chan | 19. listopadu 2012 v 21:09 | Reagovat

Aaaaaach! JÁ SI VŮBEC NEDOKÁŽU PŘEDSTAVIT ŽE UŽ TO NEBUDEŠ PSÁT DÁL!!! Strašně ráda jsem tuhle povídku četla, a úplně mě uchvátila! Andreho je mi hrozně líto, a Aaton nakoner taky nebyl tak špatnej kluk :) Prostě Bééééééééééééééé! :'( Budu brečet, fakt že jO! strašně se mi bude po týhle povídve stýskat! a ta milostná scéna jak se drželi za rude byla nádherná! :3 Prostě celá takhle povídka byla moc vydařená, tak tě jen prosím aby si psala co nejvíc a já měla co číst, a k čemu psát své dlooooouhé výjevy myšlenek xDD Mé slohovky :D Prostě Děkuju že jsi napsala něco tak dojemnýho a vážím si tě za to! ^^

10 Amy Amy | Web | 24. srpna 2013 v 12:04 | Reagovat

Ten koniec je nádherný >,< Toto bola najlepšia poviedka akú som v živote čítala :O Všimla som si že tu máš aj druhú sériu,takže si ju idem hneď prečítať c: Vážne dokonalé,skoro som plakala :")

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama