Dávno po smrti XIX.

4. října 2012 v 15:04 | Hikari - san |  Dávno po smrti
Mám to předepsaný, takže aspoň něco přidám :) Ale plánuju novou jednorázovku...yaoi.... 3:-D



Vůbec jsem nestačila zareagovat, ale když se jeho rty přitiskly k mým, zalilo mě horko. Najednou jsem si neuvědomovala nic než jeho měkké rty a jazyk, kterým se opatrně zkoušel dostat k tomu mému. Ale někde vzadu v hlavě jsem cítila, že to není dobré. To opravdu není dobré. Je to špatné! Sakra, on mě zase omračuje! Prudce jsem ho odstrčila a instinktivně si otřela hřbetem ruky pusu.

,,Jak se opovažuješ mě líbat!'' Mířila jsem na něj ukazovákem a ustupovala dozadu.

,,Bohužel, je to jen ve snu, má Julie,'' Aaron měl v obličeji svůj výraz absolutního klidu, obočí měl pozvedlé a svůdně na mě mrknul. Občas mi při svých melodramatických výstupech říkal Julie. On sám se totiž považoval za novodobého Romea.

,,Okamžitě se chci probudit! Pusť mě z toho snu, dělej!''

,,Co když tě ještě nechci pustit? Nebo myslíš, že mám tyhle praktiky zkoušet až ve skutečném životě? Ale sama poznáš, že sny umím dělat stejně přesvědčivé, jako je ralita.'' Nad jeho žoviálností se mi před očima zatmívalo. A najednou jsem se probudila. Prostě jsem zase ležela ve své posteli. Bez Aarona. Bez Andreho.



,,Půjdu do školy, tati. Nechci zameškat. Maximálně, až půjdu na dámy, trochu se mi zamotá hlava.'' Snažila jsem se situaci zlehčit, ale do školy jsem musela. Jednak jsem chtěla mluvit s Aaronem, taky mi chyběl Andre. Od té nehody jsem s ním nemluvila.

,,Dobře Hay, kdyby něco, zajedu pro tebe do školy. Až do zítra budu ve městě.'' Táta se po mě naposledy starostlivě podíval a vyrazil do práce. Já se vydala vstříc spoustě soucitných pohledů a otázek a utěšování.



Naštěstí na mě Andre čekal před školou. Jen co jsem se přiblížila, pevně mě k sobě přitiskl a políbil. Ten polibek byl zoufalý a nečekaný. Andre se nikdy před ostatními neprojevoval, maximálně mě vzal kolem pasu.

,,Mrzí mě to, promluvíme si pak,'' pošeptal mi do ucha. Vykročili jsme ke škole. Výhodou Andreho doprovodu, kromě jeho blízkosti, které jsem si užívala, bylo i to, že se ho téměř všichni báli a tak se mě nikdo neodvažoval obtěžovat. U šaten jsme se ale museli rozdělit. Zamířila jsem ke své skřínce. Ještě jsem ani nestačila otevřít dvířka a kolem mé řady prošel policista ve své nudné uniformě. Achjo, takže bude výslech. Doufala jsem, že nebudu muset dělat divadlo celé své třídě.



,,Slečno Westwoodová, nevšimla jste si třeba někoho, kdo by před vámi vycházel z toalet? Nebo byl na chodbě?'' Seděla jsem proti policistovi v profesorčině kabinetě. Muž byl celkem sympatický, zhruba čtyřicátník a naštěstí jeho otázky nesměrovaly k tomu, že bych třeba já běžela na záchod, abych tam pobodala holku ze školy a pak sebou sekla do mdlob. Odpovídala jsem po pravdě a náš hovor netrval dlouho, protože vlastně nebylo o čem mluvit. Na toaletách jsem byla maximálně deset minut, z toho většinu v mdlobách a našla mě profesorka spěchající o hodinu do kabinetu pro zapomenuté sešity. Stejně nemohli nikoho chytit. Neměla jsem tušení, jak mohou takoví démoni vypadat, ale už jsem věřila. Prostě jsem věřila, že něco takového existuje. Každým dnem, kdy jsem víc a víc přemýšlela o Aaronových a Andreho slovech. Docházelo mi, že oni oba vědí o démonech Andreho hříchů nebo jak mi to Andre říkal. Takže ani oni si navzájem nejsou cizí? Znají se z dřívějška? Žil už Aaron v době, kdy se z Andreho stal nemrtvý? Možné by to bylo, v mém životě už zřejmě nic nebude normální. Klidně je možné, že Aaronovi - sexy jasnovidci už je dvě stě let.

Z myšlenek mě vytrhl hlas slečny Hartové. Profesorka čekala, až se proberu ze svého tranzu a pak zopakovala to, co jsem předtím nevnímala.

,,Můžeš se vrátit do třídy, Hayley. Z dotírání svých spolužáků si nic nedělej. Kdyby byli moc otravní, přijď za mnou, já už je zkrotím,'' profesorka na mě mrkla a já se vrátila k Andremu, přímo do jeho náruče.

Andre slíbil, že se za mnou večer doma zastaví (večer bylo trochu silné slovo, říkejme tomu spíš pozdní odpoledne). Měla jsem tak spoustu času na to, připravit si spoustu otázek. Z ničeho nic jsem si vzpomněla na Andreho nápis vytetovaný na hrudi. Jen smrt je věčná. A zamrazilo mě v zádech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 yunho-chan yunho-chan | Web | 4. října 2012 v 15:25 | Reagovat

konečne som si prečitala pokračovanie ach ja nemožem mňe sa veľmi páči andre vo všetkých dielach dokonalé :) tešim sa na tú ayoi bude to super :)!

2 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 4. října 2012 v 15:38 | Reagovat

*---* Ach!*////* tak krásný!x3 Zase jsi mě dokázala uchvátit,honem další díl ty génie!:33

3 Lilly Lilly | Web | 4. října 2012 v 15:48 | Reagovat

Ahoj, radi bychom vas pozvali na nove RPG na tema Hunger games. Prihlaste se a vyzkousejte si zivot v Panemu. http://on-hungergames.blog.cz/

4 Elfel Elfel | Web | 4. října 2012 v 17:43 | Reagovat

:o So nice!! Ale ten Aaron mě fakt dost štve!!

PS: Děkuju moc. :-)*

5 Furiku\Baka-chan♥ Furiku\Baka-chan♥ | 5. října 2012 v 18:47 | Reagovat

Wáw..zase uža<jako vždy* :DD

6 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 6. října 2012 v 10:35 | Reagovat

Dokonalá časť :3 inak sa teším na tu jednorázovku :3

7 Kesie-chan Kesie-chan | 6. října 2012 v 21:29 | Reagovat

Ouuuč O.o Já mám zase chuť toho Aarona zabít. Co si dovoluje na ní vůbec šahat..! O.o *připravuje se že mu to pořádně spočítá*

8 Amy Amy | Web | 24. srpna 2013 v 11:23 | Reagovat

"Sexy jasnovidec" to ma rozsekalo xDDD Och a Andre je tak sladký :333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama