Dávno po smrti XVIII.

26. září 2012 v 14:55 | Hikari - san |  Dávno po smrti
Premiérové díly :)


A nemyslete si, že tím nátlakem chci kopírovat upíry, je to myšleno jako hypnotizace, Aaron není upír :D




Nejdřív jsem se na Aarona nechápavě dívala. Nestačí snad, že můj kluk je mrtvej? Musí mě ještě honit nějaký temný příšerky? Pak mě přepadl neuvěřitelný vztek na Andreho, protože mi opět neřekl celou pravdu. A pak taky vztek na Aarona, že mě tady jen tak drží za ruku a chce po mě, abych se rozešla se svým klukem.
,,Promiň… já… nechtěl jsem tě vyděsit.'' Podívala jsem se do jeho smaragdově zelených očí a najednou, jako by mě obklopilo teplo a bezpečí. Byla jsem jeho očima úplně pohlcená, nemohla jsem odtrhnout oči.
,,Rozejdi se s Andrem…'' zašeptal a stále mě probodával očima, ,,rozejdi se s ním…''
A najednou jsem se probrala. Bylo to jako když vás někdo prudce vzbudí.
,,Sakra, ty mě hypnotizuješ!'' Najednou mi to došlo. Nejen, že mi Pan svůdník lezl do snů a nejspíš i do myšlenek, navíc se mě pokoušel zhypnotizovat ke svému prospěchu. Nejradši bych mu dala facku, kdybych se mohla zvednout aniž bych ho pozvracela. Tak jsem alespoň s náležitým gustem vytrhla mojí ruku z té jeho.
,,Jenže tebe nejde přesvědčit přirozeně.''
,,Jo, a jak vidíš, tak to nejde ani nátlakem!'' Uraženě jsem se otočila. Aaron mezitím nahodil opět svůj mazlivý a sváděcí tón hlasu. Jeho snad nic nerozhodí!
,,Neboj, mám v rukávu mnohem víc technik a ty jsou naprosto lidské a přirozené.'' Zvedl se a na rozloučenou mě pohladil po tváři. Mírně jsem ucukla, ale moje rozhořčení už nebylo tak velké. Pak se za ním zavřely dveře a já osaměla. Pokaždé, když jsem zavřela oči, viděla jsem před sebou podřezanou dívku a podvědomě cítila pach krve. Udělalo se mi zle. Najednou jsem si dokázala představit, že přesně tohle chtějí udělat mně.
Z obýváku jsem slyšela zvonit telefon. Z ošetřovny mě už naštěstí pustily domů, stále jsem však vedle sebe měla kyblík a nechtěla jsem riskovat, že ho budu muset použít. Naštěstí po chvíli ho někdo zvedl a já nemusela dál poslouchat to otravné zvonění. Ve dveřích se objevil táta.
,,To je Liz.'' Přinesl mi telefon až do postele a zase z pokoje odešel. Připravila jsem se na vodopád slov.
,,Ahoj Liz.''
,,No nazdar! Ani nevím, kde začít! Víš, jakej jsem o tebe měla strach? Ale nechtěli mě za tebou pustit! Že prý si musíš odpočinout, bla-bla… Uff… Tak jak ti je?'' Z jejího hlasu jsem poznala, že měla opravdu obavy.
,,Už je to lepší, ale pořád je mi trochu zle, víš, když si na to vždycky tak nějak vzpomenu…''
,,Všem je nám z toho špatně, vyučování zkončilo dřív a zítra budou vyvěšený černý vlajky… Hay, tady se nikdy nic takovýho nestalo…''
,,Jo, asi jsem nějaká nositelka katastrof,'' povzdechla jsem si.
,,Ne, ne, takhle jsem to vůbec nemyslela! Achjo, promiň, nechtěla jsem se tě dotknout. Jen… prostě mi přijde, že… že Andre je od tvého příchodu pořád divnější a divnější… Jestli mu třeba nějak nepřeskočilo nebo… já nevím, třeba má nějakou rozdvojenou osobnost…''
,,Liz, dobře víš, že celou hodinu seděl vedle mě. Tu holku jsem našla já, takže se to muselo stát o hodinu, o přestávku už by si toho všiml někdo jinej.'' Pokusila jsem se Liz uklidnit.
,,Jo, jo, já vím, jsem už jako šílená, ale pochop, za posledních pár týdnů se toho stalo tolik…'' Liz měla pravdu. Nikdo už nejspíš neví, co si o tom má myslet a já jediná nejspíš vím, kdo nebo spíš co to udělalo. Nechala jsem Liz ještě chvíli mluvit a pak telefon položila. Do pokoje opět vešel táta a sedl si na postel.
,,Hayley, mrzí mě to, co se dneska ve škole stalo… Byl jsem za tebou na ošetřovně a… prostě jsi nevypadala dobře. To je teda pochopitelný, že jo…'' Taťkovým rozpakům jsem se vždycky musela pousmát.
,,Díky tati. Budu v pohodě, fakt.'' To už tak úplně pravda nebyla. Zakrvácený obraz jsem měla pořád před sebou.
,,To jsem rád holčičko.'' Táta se usmál a pohladil mě po vlasech. Naše konverzace nikdy nebyly nijak dlouhé, ale zato jsem věděla, že to všechno myslí vážně. A že mu na mě opravdu záleží. Když odešel, usnula jsem. Velmi brzy mě zahalila mlha a já věděla, co přijde. Ocitla jsem se na rozkvetlé mýtině (ach, jak romantické, na Aarona to přesně sedělo), kterou kolem dokola obklopovaly stromy. Aaron mířil ke mně. Měl na sobě luxusní saténovou košili stejné barvy, jako jeho oči. Musela jsem uznat, že vypadá opravdu dobře. Stejně jsem se ale snažila udržet si naštvaný výraz.
,,Takže jsi to vymyslel jo?! Vlezeš mi do snu, ze kterýho se nemůžu probudit abych utekla tvýmu přesvědčování!''
,,Pořád lepší zlato, než aby se ti zdálo o krvelačnejch démonech a mrtvolách. Nemyslíš?'' Aaron přišel až ke mně a lehce mě pohladil po tváři. Bohužel jsem ani nestihla ucuknout. Najednou jsem jím byla úplně fascinovaná a nátlakem to nebylo. Připadalo mi, že až teď si ho mohu prohlédnout pořádně. Aaron byl skutečně nádherný, jako anděl. Pár pramenů vlasů mu neposlušně padalo do dokonalého obličeje s těma svítivě zelenýma očima, které na snovém slunci vypadaly skoro jako skutečné smaragdy. Vlastně byl se svými světlejšími vlasy, jemnými rysy, chováním a vůbec vším, pravým opakem Andreho. Než jsem stihla dokončit svou úvahu o jeho dokonalosti, Aaron se ke mně naklonil a pak… mě prostě políbil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aiko Yamiko Gaara Aiko Yamiko Gaara | Web | 26. září 2012 v 15:39 | Reagovat

Krásný blog!

2 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 26. září 2012 v 16:46 | Reagovat

*///////////////////* Jaak já jsem na to dlouho čekala!*-*Ale mám radši Andreho!*3* O3O HOnem dalšší díl!*o*

3 Ryuu L ^__^ Ryuu L ^__^ | Web | 27. září 2012 v 12:48 | Reagovat

Wuaaaaaaaaaaaaaah!... ten komentár nadomnou to presne krásne vystihol! *3* wuuuh... musíš zriadiť nejaký ten fanclub už :DD

4 yunho-chan yunho-chan | Web | 27. září 2012 v 16:13 | Reagovat

wau vdži keť píšeš povietky nemám slou neviem si pomôc nadherné a pekné :)

5 Kesie-chan Kesie-chan | 29. září 2012 v 11:49 | Reagovat

Áááááááá ja toho Aarona fakt zabiju ! :P Žádný líbačky ona má bís s Andrem *.* ! O.o on k sobě patří a ani nějaký démoni (v čele s Aaronem) tomu nezabrání! (stejně si myslim ,že by se z Aarona mohl vyklubat ten démon co vraždí.. :DDD (né dobře, mam ho celkem ráda ale teď mě pěkně vytočil! :D Homen další díl ať můžu Aatrona zase sprdnout! :DDD

6 Amy Amy | Web | 24. srpna 2013 v 11:18 | Reagovat

Ja túto poviedku naprosto milujem <3 Tiež mám radšej Andreho,ale zaujal ma aj Aaron v poslednej dobe :DDD Teším sa na to ako to všetko dopadne :33 + veľmi pekne ďakujem za pochvalu článkov,ani nevieš ako ma to potešilo :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama