Dávno po smrti XIV.

10. září 2012 v 14:03 | Hikari - san |  Dávno po smrti





,,Ale ano, přeju vám to… jenže pořád mi něco říká, že neděláš dobře… co když tě třeba zmlátí?'' Liz seděla vedlě mě na posteli a už hodinu jsem ze všech stran probírali mě a Andreho. Popřípadě mě a Aarona. Ano, myslela jsem si že o něm neví, ale její první věta byla: ,,No nemysli si, že o tom týpkovi nevím!''

,,Ty ho znáš?''

,,No jistě, šílí po něm celá škola, všechny holky toužej bejt s nim aspoň jednu noc zavřený v jeho luxusnim bytě.''

,,Ehm… jak víš, že je luxusní?'' pozvedla jsem obočí.

,,Povídá se leccos,'' Liz se tajemně pousmála , ,,ale myslela jsem, že o něm víš dýl. Měla jsem za to, že sis všimla těch jeho zbožných pohledů co na tebe hází na chodbách už asi měsíc.''

Právě jsem se chystala rozmluvit jí to, že Andre je psychopat, když na mobilu pípla smska.

Uvidime se uz dnes kocicko. Aaron. Povzdechla jsem si a ukázala smsku Liz. Už jsem se ani nepokoušela pátrat, kde na mě vzal číslo. Ovšem Liz jsem neřekla ani o jeho vševědoucích schopnostech a ani o Andreho ''neživosti''.

,,Tak dělej, vybereme ti něco sexy na sebe!'' Liz zašátrala do skříně a vytáhla rudé triko s výtřihem skoro až na břicho.

,,Blázníš? Vždyt ho z toho trefí!'' rozesmála jsem se a šla se zatím nalíčit. Nakonec jsem si vzala bílé krátké pouzdrové šaty s černým páskem v pase a tmavé lodičky na podpatku. Přes lehké šatičky jsem hodila černý svetřík.

,,Jseš kočka, myslím že jestli tě doteďka neměl za bohyni, tak teď určitě mít bude!''

Ještě než jsem z domu odešla, objala jsem Liz a vyslechla si pár rad o sexuálním obtěžování.

Pak už jsem mohla odejít.


Aaron na mě čekal před restaurací. Sotva jsem k němu přišla, zbledla jsem a zůstala jen bezmocně stát. Aaron měl na sobě totiž bílou košili, tmavé kalhoty s černým páskem a černé boty. Přes rameno držel černé sako. Vlasy měl učesané do svého stylového rozcuchu a jeho zelené oči opět zářili tím zvláštním světlem.

,,No ne, jsme krásně sladění! To jsem se trefil.'' Ještě ani nejsme uvnitř a já mám sto chutí dát mu facku.

,,Tak… jdem…'' dostala jsem ze sebe se strojeným úsměvem a vykročili jsme dovnitř.


Nutno podotknout, že Aaron vybral vážně luxusní místo. Jednotlivé stoly byli od sebe odděleny květinovými zástěnami, takže umožňovaly dost soukromí pro Aaronovo vtírání se do mé přízně.


,,Řekni mi… co jsi zač? Už mě unavuje tvé věčné tajnůstkářství…'' řekla jsem a upila z drinku, který mi objednal.

,,V první řadě jsem tvůj velký obdivovatel. A v druhé… abych to řekl zkráceně - umím pracovat s lidskými myšlenkami. Umím je číst nebo se jim dostat do snů.''

Chvíli jsem na něj zasekle koukala a pak jsem se rozesmála.

,,A umíš taky čarovat? Jestli jo, přeju si Porsche.''

,,Čekal jsem, že mi nebudeš věřit, ale trochu se tomu divím, když chodiš s nemrtvím.'' Aaron pozvedl obočí a se skleničkou u rtů sledoval mou reakci. Jeho slova mě zchladila a věděla jsem, že jsou pravdivá. Vlastně jsem se divila, že mě to nenapadlo hned. Já přece nemůžu mít normální kamarády. A najednou mi to došlo.

,,Tys celou dobu věděl čím Andre je a stejně ses mě blbě vyptával!''

,,Ššš,'' Aaron mi položil prst na rty, ,,chtěl jsem jen vědět, jestli jsi taková drbna jako ostatní nebo ne,'' nahodil zase ten svůj úsměv. Mezitím nám prsatá servírka, která se mohla přetrhnout, aby se k Aaronovi sklonila co nejvíc, přinesla jídlo. Podle toho jak vypadalo a chutnalo jsem odhadovala, že muselo být odporně drahé.

Když jsme dojedli, nejistě jsem se Aarona začala ptát.

,,A kdy… kdy se ti to stalo?'' (co nejhloupěji jsem se Aarona začala ptát).

,,Myslíš to s tím čtením myšlenek? Už od malička. Jenomže já jsem adoptovaný víš? Takže moji rodiče klidně mohli být Bílá pani a Čaroděj ze země Oz.'' Při jeho slovech jsem se chtě nechtě musela rozesmát. Přesunuly jsme se do jednoho zapadlého, ale přesto luxusního baru a po třetím drinku už mi Aaron nepřipadal tak otravný, jako na začátku. Naopak, v mírné opilosti mi jeho smaragdové oči připadali ještě hlubší a celý byl tak nějak nebezpečně sexy.

Když už jsem ani nedokázala doříct větu, vzal mi sklenku z ruky.

,,Jsi docela slušná pařmenka, ale už tě odvedu domu. Teda pokud ještě víš kde bydlíš,'' Aaron se pobaveně usmíval, ale v jeho hlase byly znát mírné obavy. Ovšem odvedl mě - nebo spíš odvlekl mě domů a ve dveřích mě s přáním příjemné noci políbil na čelo. Uvědomila jsem si, jak mi s ním bylo hezky a ještě s lodičkami na nohou se skácela na gauč a usnula.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | 10. září 2012 v 14:41 | Reagovat

HOnem další honem další už jenom pár dílů!XDDDD Honeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeem :DDDDDDDDDD

2 Kesie-chan Kesie-chan | 10. září 2012 v 17:09 | Reagovat

Jáááááj jáááá ci další ! a neodejdu odtaď dokud ho sem nedáš !! :DDDDDD Auč , ale stejně chc aby byla s Andrem :3333

3 Elfel Elfel | Web | 10. září 2012 v 18:02 | Reagovat

néééééé!!!!
Andre!!! Andre!!! Musí tam být Andre!

PS: Promin, ale ted jsem přijel domů ze školy...nemám vůbec čas na psaní a tak tam jen budu dávat co mám.. :( promin ale to nové yaoi...mám jen začátek :( promin moc!

4 Elfel Elfel | Web | 10. září 2012 v 18:02 | Reagovat

PPS:
Jo a děkuju moc za chválu :-))) Moc!! ;-)

5 Elfel Elfel | Web | 10. září 2012 v 21:19 | Reagovat

Nejlíp ze všech určitě ne. :-)) Ale děkuju... moc si toho cením!!! :-)

6 Ryuu L  ^^ Ryuu L ^^ | Web | 11. září 2012 v 16:57 | Reagovat

*___________*
(prepáč, na zrozumittelnejší komentár som sa nezmohla XDD)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama