Dávno po smrti XIII.

1. září 2012 v 18:40 | Hikari - san |  Dávno po smrti





Jen co jsem přišla ze školy a na stole si přečetla lístek: ,,Jsem v práci, vrátím se zítra. Táta.'', jsem se unaveně rozvalila na posteli. Hodiny ukazovaly teprve 13:35 a mě zbývalo dost času, než se seznámím s Andreho jídelníčkem. Aniž bych chtěla, začala mi pomalu padat víčka a já byla ráda, alespoň jsem nestihla přemýšlet nad Aaronovým špehováním mojí osoby. O to větší šok mě čekal, když se mi ve snu (nebo spíš noční můře?) začal zjevovat jeho krásný obličej. Po chvíli už se na mě zpříma dívali jeho smaragdové oči. Protočila jsem oči.

,,Znám tě chvíli a už se mi o tobě zdá…'' zamumlala jsem ve snu.

,,Věř mi, že tenhle sen bude jako skutečnost.'' Odpověděl. Vykulila jsem oči a pootevřela pusu, vzápětí jsem si však vzpomněla na jeho dnešní poznámku a rychle ústa zavřela.

,,Vlastně nechápu, proč se tomu divím, vždyť ve snech na mě lidi často mluví…'' podotkla jsem suše.

,,No vidíš, tak to si určitě ráda popovídáš i se mnou,'' škádlivě se usmál a můj ne příliš nadšený pohled ignoroval.

,,Když už jsem tě… ehm… přemluvil jít se mnou na tu večeři, tak teď se můžeme trochu rozmluvit. Co je Andre zač?''

,,Tss, i když je to jen sen, nehodlám nikomu vyzrazovat cizí soukromí,'' ohradila jsem se.

Kupodivu Aaron se ze mě nic o Andrem už dál nesnažil vytáhnout.

,,Proč lezeš do snů zrovna mě? Proč sis vybral zrovna mě ke svým seznamovačkám?!''

Aaron popošel kousek ke mně a položil mi ruku na rameno.

,,Ani přesně nevím, ale ty, ty nejsi jako jiný holky… Padaj mi k nohám a to je… nuda,'' pokrčil rameny a usmál se.

,,Takže mě teď hodláš dobývat jak rytíři starodávnej hrad?''

,,Přesně tak.'' Aha. To jsem zvědavá jak se přebije přes Andreho.

,,Andre pro mě nebude moc velkou překážkou,'' rychle mě uklidnil.

,,Achjo, už se radši sbal,'' poradila jsem mu a vzápětí mě obklopila mlha.



Úderem páté jsem stepovala na kraji lesa. Neslyšela jsem žádné kroky, ale najednou mě Andre vzal za ruku a vedl mě hlouběji mezi stromy. V obličeji měl prázdný výraz a barvu pleti opět našedlou. Přemýšlela jsem, jestli jsem si pro jistotu neměla vzít pytlík na zvracení.

Když jsme se zastavili, Andre nasadil lovecký výraz a mělo bylo jasné, co asi bude jeho potravou. O minutu později kolem nás proběhla srna. Andre se rozeběhl, že se skoro ani nedotýkal země. Byl mnohem rychlejší než zvíře. Předběhl jej, natáhl ruku a jedním pohybem srně zlámal vaz. Malinko se mi zvedl žaludek, když jsem si představila, co bude následovat. Andre ale i se zvířetem zmizel kdesi v houštích. Dřepla jsem si pod strom a téměř ihned dostala šiškou do hlavy. Když uplynulo asi deset minut, pomalu jsem se zvedla.

,,Můžeme jít,'' opět jsem neslyšela žádné kroky, takže jsem se jeho hlasu lekla tak, že mi podjela noha a já se po spadaném jehličí svezla zpátky na zadek. Andre se i přes svou zasmušilou povahu pousmál a pomohl mi se zvednout.

,,Připadám ti teď ještě nechutnější?'' zeptal se cestou k domu.

,,Nepřipadal si mi nechutnej ani před tím, takže ne.'' Povzbudivě jsem se na něj usmála a zbytek cesty jsme šli mlčky.



,,Doma nikdo není?'' zeptal se Andre když kráčel po schodech verandy.

,,Ne, není. Jako vždycky.'' Pobaveně jsem ho sledovala, jak se rozhlíží po našem čistém u praveném domku s nedávno vymalovanými stěnami. Pak si opatrně sedl na sedačku v obýváku. Už už jsem se chtěla zeptat, zda si dá večeři, když jsem si v pomněla na srnu a raději si šla sednout za ním.

,,Kolik je hodin? Nerad bych zase ohrožoval tvůj lidský život,'' pousmál se.

,,Je čtvrt na sedm, to máš ještě čas ne?''

,,Jo… Celkem… Občas mě pěkně štvalo, že už nebudu nikdy moct jít večer do kina, ale pak mě to přešlo, protože mi došlo, že nebude s kým.''

,,Jak to myslíš?''

,,Nikdy jsem totiž neměl a asi ani nebudu mít žádný kámoše. Myslím takový, se kterýma bych šel na fotbal a tak. Asi mi to v tomhle ''životě'' už není souzený…''

,,Ale no tak, co třeba Freddie? Je v pohodě a fotbal taky dost žere.''

,,Jo, jenže je se mě celej podělanej. Pokaždý, když kolem mě projde, celej zezelená.''

,,Změní se to, uvidíš. Jak ti je?'' zeptala jsem se, protože jsem si všimla jak se letmo dotýká rtu.

,,Nic moc, už půjdu…'' Doprovodila jsem se ho ke dveřím. Když už jsem chtěla zavřít, Andre se ke mně otočil.

,,Ale tebe mam rád.'' řekl tiše a pak se rychle dotkl svými rty těch mých. Než jsem se zatačila vzpamatovat, zmizel a venku se zatím spustil liják.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kesie-chan Kesie-chan | 1. září 2012 v 21:18 | Reagovat

juuuuuj :33 tohle mi nedělej.. jinak se tu rozteču *.* Andre je supeeeeeeeeer :*

2 Ryuu L  ^^ Ryuu L ^^ | Web | 2. září 2012 v 11:00 | Reagovat

vruuu +__+
už ma nenapadá žiadny kompliment, ktorý by som ti teraz mohla vyjadriť :DD.. ale proste je to super ako vždy :)...

3 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | 2. září 2012 v 11:10 | Reagovat

Už jenom pár dílů!*-* Muhahahhahahahaha už se těším!*o*

4 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 2. září 2012 v 17:29 | Reagovat

Joj :3 celkom dobrá časť n_n

5 Elfel Elfel | Web | 9. září 2012 v 14:11 | Reagovat

:-))))))) Tenhle díl byl nejlepší, ale snad se Andremu nci nestane, to raději Aronovi by někdo měl dát za vyučenou!

6 Amy Amy | Web | 11. srpna 2013 v 11:24 | Reagovat

čakla som kedy sa pobozkajú :3 Vážne úchvatná poviedka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama