Přežít II.

28. srpna 2012 v 7:58 | Hikari - san |  Přežít
Haha, určitě jste nikdo nečekal takovou rychlost přidávání téhle nové povídky (jako na mě rychlost :D), ale ono to ještě přijde, až budu mít zase nějakou svůj psací blok :D Jo a hrozně mi blbne rozložení textu, že třeba hlavní věty jsou hrozně oddělený od zbytku textu... dělá vám to taky tak?







,,No vida, další noc, kdy jsi se vrátila z práce živá!'' Uslyšela jsem místo pozdravu, jen co jsem vpadla do dveří. Lana seděla v našem miniobýváčku s cigaretou u úst a sešity v klíně. Když jsem Lanu poprvé viděla, byla jsem rozhodnutá ji vnitřně nesnášet. Obzvlášť, když jsem věděla, že studuje na univerzitě. Potřebovala jsem ale někoho, kdo by se se mnou dělil o nájem a tak jsem nahodila milý úsměv a sladce ji lákala na celkem hezky zařízenou garsonku. Jenže pak se z ní místo šprtky vyklubala docela milá povaha. Dost se učila, ale pokud jste potřebovali jednou za čas společníka na divoké alkoholové párty, ona se vždycky přidala. Do Ameriky přišla z Ruska asi před šesti lety. Její angličtina měla lehký přízvuk, jinak ale mluvila skvěle.

,,Hlavně, ať z toho věčnýho učení nezdechneš sama,'' obě jsme se zasmály. Sundala jsem si kabát a přisedla si k ní.

,,Dáš si?'' Zaklepala krabičkou pallmallek. Vytáhla jsem jednu cigaretu a zapálila si. Byla jsem unavená a těsný obleček se mi zařezával do kůže.

,,Jak dnes bylo? Hodně úchyláků?''

,,Nikdy nevíš, kdo z nich je úchylák… Někdo, do koho bys to třeba nikdy neřekla, tě prostě jednoho dne zatáhne za popelnice a stáhne kalhoty.''

,,Bereš to hrozně lehce. Na to, že nahrazuješ někoho, koho zabili…''

,,Jenže já nejedu v ničem, za co by mě měli věšet,'' mrkla jsem na ni. Přikývla. Lana pracovala v samoobsluze, kde rovnala zboží do regálů. Řekla bych, že já si za míň námahy vydělala víc peněz. A navíc ji taky může kdokoliv zatáhnout mezi regály. Třeba zrovna její šéf, tlustý oplzlý magor v havajské košili.

,,Jdu si lehnout, musela jsem být dnes u tyče pořád. Samantha je nemocná, nepřišla do práce. Spíš si myslím, že je zfetovaná, ale to mi může být fuk.'' Típla jsem špačka do popelníku a vydala se do postele.



Obtočila jsem ruku kolem studené kovové tyče. Očima jsem přelétla publikum. Všichni čekali. O tyč jsem se opřela zády a začala se pomalu sunout dolů. V osvícených obličejích přede mnou se najednou objevilo čiré zděšení. Všichni se zvedají. Utíkají pryč?! Proč?! Co to je za zvuky? Praskání a křupání…!


S trhnutím jsem se probudila. Prohrábla jsem si zpocené vlasy.

,,Co to do hajzlu…'' zamumlala jsem si pro sebe. I tílko jsem měla totálně propocené. Podívala jsem se na hodiny na nočním stolku. Bylo čtvrt na jednu odpoledne. Pomalu jsem se zvedla a odpotácela se do koupelny.

,,Panebože,'' skoro jsem odskočila od zrcadla, když jsem uviděla tmavě hnědé kruhy pod očima. Neklidná noc, no jo. Dneska se budu muset do práce zmalovat ještě víc, pomyslela jsem si. Pak mi před očima znovu proběhl obraz mé noční můry. Otřásla jsem se. Nejradši bych tam dnes vůbec nešla. Jenže když, nepřijdu Camilla mě okamžitě vyrazí.

Odšourala jsem se do kuchyňky, abych si uvařila kafe a zapálila cigaretu.



* * *



Když jsem té noci vstupovala na podium, přesto, že to bylo už potolikáté, měla jsem neuvěřitelný strach. Takový ten, co vás zžírá zevnitř. Nemá třeba žádný smysl, ale vy se přesto třesete po celém těle. Tak takhle jsem se cítila. Ale já na rozdíl od jiných případů důvod měla.Taky jsem měla co dělat, abych na vysokých jehlách vůbec došla ke své tyči. Snažila jsem se, aby nikdo nepoznal, že nejsem ve své kůži. Měly by jsme málo zákazníků, šéfka by mi to navíc strhla z platu. A tak jsem začala pomalu obtáčet kolem tyče. V místnosti bylo tolik smradu a kouře, že některé tváře ani nebyly vidět. Těm, co stály nejblíž u pódia jsem ale do obličeje viděla dobře. Taky dávaly dýška. Rukama jsem sevřela tyč pevněji, abych se kolem ní mohla otočit dokola. Najednou jsem ale uslyšela křupnutí a tyč se… pohnula! Jakoby už ve stropě nedržela pevně. Lidé přede mnou zděšeně pohlédli ke stropu a začali se překotně zvedat. Všude byl slyšet křik. Zalila mě hrůza. Seskočila jsem z podia, ale těsně přede mě spadl obrovský kus… zdi?! Všude se sypala omítka a celá místnost praskala a rozpadala se. Pokusila jsem vydat jinou cestou, ale všude byly kusy stropu a…

Ucítila jsem bolestivou ránu do ramene. Než jsem se stačila podívat, cosi těžkého mě srazilo k zemi.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | 28. srpna 2012 v 11:04 | Reagovat

*----* Honem další!Je to napínavé!*o* Určitě ji zachrání nějaký sexy chlap do kterého se pak zamilluje :DDDD

2 Ryuu L =^w^= Ryuu L =^w^= | Web | 28. srpna 2012 v 12:40 | Reagovat

wow *0* nechápem odkial berieš inšpiráciu, ale si vážne dosť dobrá *3* už to chce zasa dalšiu časť! :/ :DD..

3 Elfel Elfel | 28. srpna 2012 v 12:46 | Reagovat

[1]: Taky si myslím. :D :D

Že by zemětřesení? :D Nebo předčasný orgasmus z pohledu na nějakého krásného kluka- nebo snad holku? :D Nebo zase jen spala? :D Hihi...

4 Koko-chan Koko-chan | E-mail | Web | 28. srpna 2012 v 22:05 | Reagovat

Takovej napínák!!! Rychle pokráčo!! :D

5 Kesie-chan Kesie-chan | 31. srpna 2012 v 19:26 | Reagovat

jo ty vždycky skončíš v tom nejnapínavějsím.. kdo má to čekání vydržet..?! :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama