Dávno po smrti XI.

20. srpna 2012 v 16:30 | Hikari - san |  Dávno po smrti
Už se blížíme k premiérovým dílům :D




Zamžourala jsem do šera pokoje a opět mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem, ale po pár vteřinách jsem si celý včerejší večer a noc vybavila. Další můj pohled směřoval k hodinám, které ukazovaly děsivých 6:47 (děsivé vám to připadá, když škola začíná v ještě děsivějších 7:30 a vy ležíte v posteli ',cizího'' kluka a ani nevíte, jak daleko od vašeho domova to je).

,,Andre! Andre, vstávej!'' co nejjemněji jsem strčila do Andreho ležícího v co nejskladnější poloze vedle mě.

,,Co… ''' zamumlal a opatrně se protáhl.

,,Musím domu, nevím, kdy se táta vrátí. A taky tady nemám žádný věci, učení, nic. Takhle do školy fakt jít nemůžu.'' Odkryla jsem deku a podívala jsem se na roztrhlé džíny a triko se zaschlou krvavou skvrnou, nejspíš od toho, jak jsem si v bezvědomí otřela dlaň o oblečení.

,,Asi už je ti líp, když se zajímáš o hadry,'' pobaveně se na mě podíval, ,,tak jo, půjdu s tebou. Počkám před domem.'' Oba jsme šli spát oblečení a tak přes sebe Andre jen hodil koženou bundu a mě podal tu mou. O chvíli později už jsme procházeli počmáranou úzkou chodbou domu a vydali se k mému domu.

,,Jak daleko ode mě bydlíš?''

,,Tak patnáct minut cesty. Svezl bych tě, ale nemám čím. Za těch pár desítek let, co už tady hniju jsem si ještě nic na kolech nepořídil.''

,,To nic, projdu se,'' pousmála jsem se nad jeho tónem hlasu, ,,ten kotník… je asi v pohodě.''

,,Jo, to je jedině dobře, protože jinak bych tě nejspíš musel odnést. Vypadáš líp… chci říct… nejde moc poznat práce těch grázlů…''

,,Ehm, dík. Trochu mě bolí břicho a ta ruka… ale myslím, že s tím ani nemusím k doktorovi… hlásit to nebudu. Nemá to cenu a navíc se nechci zaplejtat se soudem. Ještě pořád žiju tak co?''

,,Chápu, že máš ráda adrenalin, ale to tohle není jako skákat bungee-jumping…''

Při našem rozhovoru jsme brzo došli až k mému domu.

,,Já tady počkám,'' ohlásil mi Andre, zarazil si ruce do kapec a opřel se o schránku před brankou.

,,Pojď dál, auto je pryč,'' pobídla jsem ho po zhodnocení stavu domácnosti. Kupodivu se nenechal dlouho pobízet a následoval mě ke dveřím.

,,Útulnej pokojík… asi se to nedá srovnávat s tou mou myší dírou…'' zkonstatoval můj pokoj hned po překročení prahu.

,,Náhodou, ani ty si nežiješ… ehm… nebydlíš špatně.'' Odpověděla jsem, načež jsem nahlédla do zrcadla a ihned od něj zase zděšeně odskočila.

,,Ksakru, mohl jsi mi říct, že mám rty jak po botoxu!'' Mrzutě jsem si prohlížela nateklé rty rudofialové barvy.

,,Nepovažoval jsem to za moc podstatný…'' omluvně pokrčil rameny. Znechuceně jsem se odvrátila od zrcadla a během pár minut se trochu opláchla, hodila na sebe čisté oblečení, nalíčila se a sbalila školní tašku.



,,Všichni nás sledujou,'' podotkla jsem, když jsme kráčeli po školním parkovišti směrem k budově.

,,Vážně? No fajn, tak ať mají na co,'' Andre se šibalsky pousmál a vzápětí mi položil ruku kolem pasu. Po tváři se mi chtě nechtě rozlil blažený úsměv a dál už jsem jen sledovala nevěřícné pohledy ostatních.





Kupodivu když jsem se u své skříňky podívala na hodiny, zbývalo mi ještě deset minut času. Pomalu jsem začala vyndávat učebnice a počítat při tom předměty dnešního dne. Už už jsem skřínku s knihami v ruce chtěla zavřít, když se vedle mě ozval zvučný hlas.

,,Chybí ti ještě chemie.'' Otočila jsem se a spatřila kluka snad ještě nádhernějšího než je Andre. Měl světle hnědé vlasy učesané do sexy rozcuchu a zářivýma, smaragdově modrýma očima se díval přímo do těch mích. Byl poměrně vysoký, vyšší než Andre a velmi štíhlý. Na rtech mu pohrával svůdný úsměv. Mlčky jsem záhla do skříňky pro chemii a dvířka zabouchla.

,,Dík,'' zamumlala jsem a chtěla jít do třídy, avšak neznámý kluk mi zastoupil cestu. Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí.

,,Hele, kdo jsi a co chceš?''

,,Mé jméno je Aaron Williams, jsem novodobý Romeo, který hledá svou Julii…'' prohlásil melodramatickým tónem hlasu a opřel paži o skřínku tak, abych se náhodou nemohla zdekovat.

,,Tak podívej, Aarone… nebo Romeo nebo jak se vlastně jmenuješ… Já tě vůbec neznám, nikdy jsem tě tady neviděla a teď, když za chvíli začíná hodina, asi není nejlepší čas na seznamování se-'''

,,S určitými lidmi je vhodný čas na seznamování se vždycky,'' přerušil mě tlumeným hlasem a znovu se na mě podíval tím pohledem. Na zlomek vteřiny jsem měla pocit, že se s ním opravdu chci seznámit a mluvit s ním, ale rychle to pominulo a já se znova ovládla a odstrčila jeho ruku.

,,Uvidíme se jindy, ahoj,'' zamumlala jsem a rychlým krokem se vydala do třídy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | 21. srpna 2012 v 18:38 | Reagovat

Konečně budou za chvíli nové díly!*///

2 Elfel Elfel | 25. srpna 2012 v 23:17 | Reagovat

Pffff Andre!! Kde jsi teď!? :((( :D :D Aaron at jde k čertu!! :D :D

3 Kesie-chan Kesie-chan | 26. srpna 2012 v 18:27 | Reagovat

Jo !! :D Andre ty máš sní bejt ne žádnej Aaron xD

4 Amy Amy | Web | 11. srpna 2013 v 11:09 | Reagovat

,,Vážně? No fajn, tak ať mají na co,'' Andre se šibalsky pousmál a vzápětí mi položil ruku kolem pasu.... Pri tejto vete som sa rozplývala xD Tvl, ten Aaron ma začína štvať :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama