Dávno po smrti IX.

7. srpna 2012 v 10:17 | Hikari - san |  Dávno po smrti





Jen co se venku trochu setmělo, vydal se tmavými ulicemi k zapadlému špinavému podniku na rohu Church Street. Když vešel dovnitř ovanul ho zápach cigaret a alkoholu, který věrně znal. Jen co překročil práh, začala se k němu lísat velmi lehce oděná dívka, ne starší dvaceti pěti let.

,,Andre, pojď se mnou… užijeme si… klidně i zadarmo!''

,,Táhni děvko!'' zavrčel Andre a setřásl ji ze sebe. Dívka se zatvářila dotčeně, o minutu později už ale seděla na klíně jinému, staršímu muži. Andre došel až k baru, za kterým stál nepříliš důvěryhodně působící obtloustlý neoholený muž v kostkaté košili a ušmudlané vestě.

,,Tak co to bude tentokrát?'' zeptal se jen co Andreho uviděl.

,,Chci něco tvrdšího.''

,,Takže co třeba-'''

,,Takže heroin.'' Muž vyvalil oči a naklonil se k Andremu blíž.

,,Ty vole, Andre, neblázni, dyť tě to zabije! Hele, mám toho spoustu, co je tvrdší než koks. Perník, tripy…''

,,Máš problém Louisi? Vzpomeň si, jak vypadal tvůj ksicht před půl rokem a naval mi ten zasranej heráč!'' Muž trochu zbledl v obličeji a ustoupil dál od pultu.

,,Jasně, jasně… jen klid jo?'' Zamumlal a zmizel v malé místnosti za barem. Andre se opřel o pult a sledoval potemnělou místnost. Byla plná zlodějíčků vykrádajících pumpy u silnic, přivydělávajících si šlapek a feťáků hledajících si nejlevnější materiál.

,,Tady to máš. Ale pamatuj si, jestli chcípneš v ňáký škarpě u silnice, já tě na svědomí mít nebudu.''

,,Drž hubu…'' odvětil mu ''přátelsky'' Andre, položil na pult peníze a odešel.

Už když zabočoval do špinavé uličky kde měl podnájem, cítil, jak mu otéká ret. Rychle za sebou zavřel počmárané dveře a ještě v botech zamířil do koupelny, kde si píchl silnou dávku čertvě koupené drogy. Okamžitě pocítil, že začala účinkovat. Po chvíli vstal a podíval se do zrcadla. Kruhy pod očima byli menší, rozseklý ret v pořádku. Bolesti v břiše ani nepocítil. Spokojený se převlékl, lehl si na matraci a usnul.



,,No, prostě se jen omluvil a pak jsme dodělali ten referát,'' dopověděla jsem Liz vymyšlený příběh. Ráda bych se jí svěřila s celým Andreho příběhem, ale nemohla jsem. A tak jsem alespoň upravila to, co se skutečně odehrálo u mě doma tak, abych jí to mohla říct.

,,Vážně? Divný, vždyť on se neomluvil ani tomu klukovi, co mu v prváku zlomil nos… Nebo to byly vyražený zuby?'' Liz nasadila svůj přemýšlející neboli nevnímající výraz a upila ze sklenky s džusem.

,,Dneska jste spolu ale taky mluvili ne?'' Přehrála jsem si v hlavě dnešní scénku. Už když mě Andre jemně chytl za ruku aby mě zastavil, otočila se na nás celá třída.

,,Už nemusíš… nemusíš mít strach…'' začal nejistě.

,,Včera jsem sehnal něco… tvrdšího…'' věděla jsem o jeho užívání koksu i o tom, že již nezabírá tak aby se z Andreho v noci nestával zombík z hororů a tak jsem se tomu ani nedivila. Ale věděla jsem taky o vedlejších následcích tvrdých drog.

,,Je ti špatně?''

,,Ne, zatím ne… ale kdyby začalo být… nechám si u tebe tohle,'' podal mi plato malých býlích léků.

,,Co to je?''

,,Prášky na uklidnění.''

,,Bereš drogy, aby si se v noci neměnil a pak potřebuješ prášky na uklidnění?''

,,Jo, je to celý posraný, ale funguje to. Věř mi a nech si to u sebe.'' Strčila jsem balíček do kapsy a odešla. Věřila jsem mu. V případě Andreho už bych se totiž nedivila vůbec ničemu.


,,Jo, chtěl ještě něco o tom projektu. Byla to docela náročná práce,'' zalhala jsem opět.

,,Hm, hlavně aby nezačal chtít něco po tobě…''

Zaplatily jsme a pomalu vyšli z restaurace. Bylo osm hodin večer. Všechny obchody už měli zavřeno a ulice pohltila tma.

,,Budu muset jít, nevím, jestli je táta doma. Tak se měj, Liz,'' zamávala jsem jí a ona se vydala na opačnou stranu ulice. Procházela jsem kolem domů, sem tam mě ovál studený vzduch. Cesta z města mi většinou zabrala něco kolem dvaceti minut. I když byla tma, nebála jsem se, ale jen do té doby než jsem se dostala k tiché, ne příliš frekventované uličce. Přes den byla celkem bezpečná, ale teď večer příliš důvěryhodně nevyhlížela. Zarazila jsem ruce do kapes bundy a vydala se rychlím krokem po chodníku podél rozmlácených domů. Hrůza mě polila, až teprve když jsem ve tmě zahlédla obrysy několika mužů. Slyšela jsem i jejich opilé hlasy. Samozřejmě, zrovna v tuhle chvíli jsem neměla jak je obejít. Sklonila jsem hlavu a vyšla směrem k nim.

,,Hele jakou tu máme návštěvu!'' Zbledla jsem, ale snažila jsem se nevšímat si věty jednoho z mužů.

,,Hej kočičko, snad se nás nebudeš bát?'' druhý mi zastoupil cestu.

,,Ty kreténe, jasně že takhle se tě bude bát!'' zařehtal se další a vydal se směrem ke mně.

,,Nechte mě projít!'' snažila jsem se o co nejbojácnější hlas, nohy se mi však třásli a já měla neuvěřitelný strach.

,,Poď s náma krásko a nebudeš litovat!''

,,Neser se s tim a prostě jí vojeď!'' zařval kdosi z nich a ten, který mi zastoupil cestu mě chytil a ruku a pevně ji sevřel. Chtěla jsem se mu vysmeknout, ale nešlo to. V tu chvíli jsem měla pocit, že poslední, co ve svém krátkém životě zažiju, bude znásilnění.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Koko-chan Koko-chan | E-mail | Web | 8. srpna 2012 v 10:13 | Reagovat

Já diplomky dělám a baví mě to :) Takže co na něho chceš..? :)

2 Koko-chan Koko-chan | E-mail | Web | 8. srpna 2012 v 10:27 | Reagovat

L x Light bude stačit...? :)

3 Koko-chan Koko-chan | E-mail | Web | 8. srpna 2012 v 11:06 | Reagovat

Ok... máš ho u mě na blogu :)

4 Lůca Lůca | Web | 14. července 2013 v 13:13 | Reagovat

O.o Andre! Kde si?! Doufám že jí pomůže >/////< *ano je romantik a magor* :D opět dokonalý dílek, letím na další <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama