Dávno po smrti VII.

30. července 2012 v 10:00 | Hikari - san |  Dávno po smrti





Andre vyšel naše schody, v našem domě a v mém pokoji se usadil do křesla vedle stolu s počítačem. Rezignovaně jsem si povzdechla a sedla si k počítači. Samozřejmě že hromadu knih jsem musela nahoru dotáhnout taky já. Obdivovala jsem tu jeho drzost a sebevědomí, avšak nevím proč - vyhodit jsem ho nechtěla.

,,Posmrtný život v Egyptě?'' přečetla jsem téma referátu, který jsem si zapsala do sešitu a začala jsem prohledávat Google. Po chvíli jsem se podívala na Andreho, protože byl podivně ticho. Seděl strnule na křesle a díval se do prázdna. Byl zase o něco bledší než obvykle a nervózně si mnul ruce.

,,Dívej, našla jsem tohle,'' najela jsem na stránku o historii, ale Andre pořád nereagoval.

,,Jo, taky mě nebaví zjišťovat sáhodlouhý litánie o smrti ale-'''

,,K sakru o smrti nevíš vůbec nic!'' vybuchl Andre a složil si hlavu do dlaní. Lekla jsem a chvilku jsem jen ztuhle seděla. Pak jsem se ale vzpamatovala, klekla si k němu na zem a položila mu ruku na rameno. Celý se třásl. Kupodivu ji neshodil.

,,Andre, já vím, že něco skrýváš. Nevím, co jsi zač, ale ať je to cokoliv… já tě soudit nebudu.''

,,Mě už dávno odsoudili…'' zamumlal nešťastně, obličej stále v dlaních. Takhle jsem ho ještě nezažila, pomyslela jsem si. Ano, od té noci… zachvěla jsem se při té vzpomínce… od té noci mi bylo jasné, že Andre není v pořádku. Sváděla jsem to na drogy. Bála jsem se ho, ale zároveň s ním soucítila. Nesnášela jsem ho, ale zároveň měla ráda.

,,Musím… musím ti něco říct…'' řekl tiše a temně po chvíli. Také si sedl na koberec a složil si nohy do tureckého sedu.

,,Když mi bylo osmnáct, odstěhoval jsem se s partou kámošů pryč od rodičů. Do Londýna. Bylo to asi před 40 lety…'' vykulila jsem oči. Všiml si toho a hořce se usmál.

,,Chtěl jsem konečně žít samostatně a tak jsem si po maturitě sehnal práci. Byt zařídil jeden z party a po měsíci jsme se mohli stěhovat. Chvíli jsme si žili dobře, jenže pak někdo přitáhl drogy. Nejdřív slabý, ale pak přišel koks, perník a z našeho podnájmu se začalo stávat feťácký doupě…'' odmlčel se a na chvíli zamyslel.

,,A jednoho ''krásnýho'' dne jsme se zfetovali a ožrali v hospodě. Všech pět nás bylo úplně pod obraz. O půl noci jsme se potáceli domu, jestli se tomu brlohu vůbec dalo říkat domov… A potkali jsme nějakou holku… Kurva, ten den si pamatuju jako dneska!'' procedil skrz zuby a zatnul ruce v pěst. Já jsem mlčela. Dnes se nejspíš konečně dozvím pravdu… a nejspíš nebude nijak pohádková…

,,Tu holku jeden z nás znal. Ona se nám chtěla vyhnout, ale my jsme se vydali za ní, až jsme jí zahnali až do tmavého lesa… První se na ní vrhl James, ten, co jí znal. Bránila se, křičela, jenže díky naší pomoci jí nikdo nemohl slyšet…''

,,Ty taky…?'' Přikývl.

,,Nechtěli jsme, aby nás práskla a tak… zabili jsme ji!'' Andre mě chytil za ramena a díval se na mě zoufalým výrazem. Přeběhl mi mráz po zádech, ale strach jsem neměla. Už jsem se ho nebála. Chytila jsem ho za ruku a on ji pevně sevřel. Pak pokračoval.

,,Uškrtili jsme ji a pohodili v lese. Ve stavu, v jakym jsme byli nás nenapadlo ji zakopat nebo někam schovat. Prostě jsme ji tam nechali. Jasně že hned za tři dny, kdy ji tam našel chlápek co šel pro dřevo na topení pro nás přišli poldové. Kromě znásilnění a vraždy jsme dostali přidáno ještě za nelegální držení drog. Já jsem dostal deset let, protože nenašli moje otisky prstů na hrdle, ani na kusu látky, kterým jsme ji nebo spíš kterým ji oni škrtili.Jo, jako jedinej jsem se jí totiž nedotkl rukou, ale jenom rukávem mikiny, přetáhnutým přes dlaň. Ostatní dostali doživotí natvrdo. Zhruba po dvou letech v lochu za mnou začal chodit jeden chlápek, starej známej. Pamatoval jsem si, že sehnal úplně všechno. Od marihuany až po heráč. Nechápu jak, ale nepřišli na to. Prostě mi tam nosil drogy a prošlo to. A jednou jsem si píchl naposled. Přehnal jsem to a prostě jsem se předávkoval. Pamatuju si jen strašný bolesti a pak nic. Jenom tma a zase tma. Jenže v tomhle stavu jsem byl jen asi 20 minut a všichni si mysleli že jen spím. Protože jsem se normálně probudil. Nic už mě nebolelo, ale měl jsem být mrtví. Jo, měl. Jako každej jinej, kterej to přežene s tim svinstvem. Ale moje černá duše, černá shnilá duše nenašla pokoj. Prostě se nemůžu dostat do nebe chápeš? Už jsem dávno mrtvej, měl jsem ležet na tom zkurvenym hřbitově v Londýně. Ale moje hříchy mě drží na zemi. Já už nejsem člověk. Jsem monstrum, co zabilo člověka.''

Vydechla jsem. Tohle jsem fakt nečekala. Ale co ta noční návštěva? Na tuhle otázku jsem dostala odpovět za minutu.

,,A jo, byl jsem tu. Promiň. Ale od své smrti se každý večer vracím do podoby, kterou jsem měl v den kdy jsem umřel. Částečně se přestanu ovládat a… a stává se ze mě ještě větší zrůda, než jsem. Dá se to zmírnit… drogama. Jedna dávka mi vystačí k tomu, abych o sobě věděl o něco víc. Otupí mě to. Ale tu noc jsem si jí nedal. Málem… málem jsem tě zabil…'' zase se začal třást a tak jsem ho chytla kolem ramen. Přitiskl se ke mně a takhle jsme zůstali zbytek večera.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alliade Chiaki Sheppetsu Alliade Chiaki Sheppetsu | Web | 30. července 2012 v 10:23 | Reagovat

pěkný blog =))

2 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 30. července 2012 v 14:00 | Reagovat

krasný dil :)

3 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | 30. července 2012 v 16:37 | Reagovat

Pamatuju si tuto kapitolu moc dobře,ježiši já se teším až to dojde k nejnovějším!:DD

4 DirtyFoxx DirtyFoxx | Web | 31. července 2012 v 10:38 | Reagovat

Ak chceš Narutovy hru tak ti viem pomôcť. Ak máš skype, tak by som ti vedela poslať NDS emulator na počítač a nejaké naruto hry :)

5 Elfel :) Elfel :) | Web | 1. srpna 2012 v 11:15 | Reagovat

[1]: Di do piče! Ani jsi se tu nepodívala!! A kdyby jo, zjistila by jsi jeden fakt: není pěkný, je nejbrutálněji luxusní!!!

Hele, tenhle díl je boží! Fakt boží! Jen mi tam trochu nesedělo to, že byli sjetí pod obraz, a jeho napadlo, že si při ... tom "znasilnění" přetáhne rukávy přes dlaně? :D Ale to je jen detail ;) Máš to boží!!

PS: Omlouvám se, ale dneska toho mám děsně moc na práci, ráno jsme byli běhat s tátou a se sestrou a ted musime uklizet jak prase, protože zitra jedu pryč a pozitři přijedou dvě rodiny přibuznych (naštěstí jen dvě :D).

Tak ahoooj

6 Lůca Lůca | Web | 14. července 2013 v 13:00 | Reagovat

TT_TT Andre je tak sladkej :3 je mi ho celkem líto TT_TT no taky bych ho chtěla utěšovat >//////< moc krásný dílek jdu rychle na další <3

7 Amy Amy | Web | 11. srpna 2013 v 10:50 | Reagovat

úžasná časť :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama