Dávno po smrti III.

14. července 2012 v 19:30 | Hikari - san |  Dávno po smrti
Třetí dílek, zatím to moc lidí nečte (jojo, já vím že yaoi vládne světu :D) ale dejte šanci i heterákům ne? :D




Kráčím to tmavé chodbě.

Na sobě mám bílé šaty,

ale od spodního lemu až ke kolenům jsou zacákané krví.

Brodím se v krvi!

Po zemi jsou kaluže krve!

Na zdi je krev.

Je úplně všude.


Probudila jsem se úplně mokrá potem. Vypotácela jsem se z postele a ploužila se do koupelny. Nikde jsem neslyšela, že když se člověk přestěhuje na jiné místo, musí nutně mít hned noční můry… Při čištění zubů jsem ještě vzdáleně přemýšlela o svém trhlém snu. Z krve se mi však dělá docela špatně a tak jsem toho po chvíli zanechala. Snídám opět sama. Táta je v práci. Za půl hodiny už se vleču do školy. Na Willistonskou střední chodím už skoro měsíc. Mojí poměrně dost dobrou a zatím jedinou kamarádkou se stala Elizabeth Herveyová, upovídaná, ale roztomilá blonďatá dívka, pravděpodobně jediná normální z téhle třídy. Ostatní skoro nemluví, o přestávkách si sesednou do skupinek a tiše, skoro neslyšně hovoří. Andre, nejdivnější kluk z celé třídy a možná i školy se nebaví s nikým. Sedí na svém místě a znuděně hledí do prázdna, nebo nenávistně na mě. Občas do mě na chodbě strčí. Až dnes ráno zjišťuju, že má skřínku hned vedle mě. Samozřejmě hned jak mě spatří, tak se zase znechuceně odvrátí pryč. Fajn, dneska už se ale odhodlám.

,,Ahoj, ehm, známe se chvíli a já jsem ti, myslím, nic špatnýho neudělala, tak… by jsme se možná nemuseli nenávidět…'' začala jsem mírně. Zatímco jsem mluvila, on si vyndaval učebnice a ani se neobtěžoval se na mě podívat. Když jsem domluvila chvíli mlčel a zíral do země. Pak se na mě otočil s neuvěřitelně nenávistným pohledem.

,,TY mě vůbec neznáš! A ani mě nezajímáš!'' procedil skrz zaťané zuby, přičemž slova ,TY' a ,NEZAJÍMÁŠ' patřičně zdůraznil. Potom mi práskl skřínkou před nosem a odešel. Pomalu jsem se otočila, abych viděla, jak na mě zírá půlka školy.

,,Tak fajn, to bychom měli…''



,,To nemyslíš vážně?!'' vykulila Liz oči napůl pobaveně a napůl nevěříčně, když jsem jí na obědě vyprávěla svůj ranní zážitek.

,,Tos mu tohle vážně řekla?''

,,No…'' řekla jsem nevině a dál žmoulala roh ubrusu.

,,Vždyť jsem řekla naprosto normální věc. Nic špatnýho na tom nebylo.''

,,To ne, ale mám pocit, že na něj od prváku nikdo kromě učitelů nepromluvil,'' zasmála se pobaveně Liz.

,,No, nejspíš věděli proč…'' společně jsme dojedli a vydali se k domovům.



Když jsem se večer ukládala ke spánku, táta stále nebyl doma. Nevadilo mi to, byla jsem na samotu zvyklá. Mamka taky čato zůstávala v kanceláři až do setmění.

Uprostřed noci jsem se napůl vzbudila, když dole otec cosi upustil, pravděpodobně už se vrátil a převrátila se bok. I když jsem byla vzbuzená jen napůl, zvládla jsem se pořádně vyděsit. V tmavém koutě pokoje stála postava. Zírala na mě prázdnýma vybledle modrýma očima. Nevím, jak jsem to dokázala, ale rozpoznala jsem tmavé kruhy pod očima a strhanou tvář. Po celém těle jsem cítila vibrace. Ano! Ta osoba v koutě mého pokoje je Andre! Tímhle faktem jsem si byla naprosto jistá, ačkoliv mě nenapadalo žádné logické vysvětlení, jak by se sem dostal a co by tu dělal v tomhle stavu. A najednou jsem neviděla nic. Upadla jsem do hlubokého spánku a vbudila se ráno teprve po třetím tátově zatřesení.

Jakmile jsem příštího rána vešla do školy, šuškání, které zde pravděpodobně až doposud probíhalo, náhle ustalo a všichni byli otočení ke svým skřínkám. Nějak jsem na to nebrala ohled, ale jakmile jsem došla ke svojí skřínce, došlo mi to. Na dvířkách jsem měla červenou lepenkou přilepený papír s velkým nápisem ,,WESTWOODOVÁ, NEBAL ANDREHO!''. S nezaujatým výrazem jsem jej strhla a zmuchlala. Jen co jsem se otočila čelem k ostatním na chodbě, oni se okamžitě obrátili ke svým skřínkám. Jistě, sledovali mojí reakci. Nejspíš si mysleli, kdovíjakou vědu z toho nebudu dělat. Dál jsem si ostatních nevšímala, vzala si učebnice a vydala se do třídy na hodinu dějepisu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kesie-chan Kesie-chan | 16. července 2012 v 23:30 | Reagovat

Jo miluju yaoi ale heteráky neodsuzuju xD je to dobrý ,baví mě to číst :)

2 Lůca Lůca | Web | 8. července 2013 v 13:01 | Reagovat

Hmmm...je to čím dál tím lepší >//////< taky by se mi líbilo kdybych ho viděla u sebe v pokoji <3 :D

3 Amy Amy | Web | 11. srpna 2013 v 10:26 | Reagovat

Och ja tú poviedku milujem <3 Začala som ju čítať len pred chvíľou ale naprosto ju žeriem :333 Milujem takúto tématiku c: Tvoj štýl písania je úžasný, vážne profesionálny :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama